Před těmi více než třemi lety však kalifornská čtveřice postavila své posluchače před nezvyklou záležitost. Nejdříve totiž v dubnu vydala (po šestileté odmlce) sedmnáctistopé album Unlimited Love a hned v říjnu překvapila další deskou. Po půl roce tak fanoušci dostali nálož dalších sedmnácti nových písniček na albu Return of the Dream Canteen.
Red Hot Chili Peppers tak korunovali comeback Johna Fruscianta, úžasného kytaristy, který se do své domovské kapely (opět) vrátil po třinácti letech. Návrat ztraceného syna měl na RHCP zjevně zásadní vliv, během natáčení nové desky totiž vzniklo 48 písní. Plný dojmů z docela obstojné a dobře přijaté desky Unlimited Love jsem tehdy nechal říjnovou novinku ležet víceméně ladem. Připomínalo mi to totiž megalomanství, jakého se Red Hot Chili Peppers dopustili na dvoudiskovém albu Stadium Arcadium (2006), tehdy taktéž s Frusciantem v sestavě.
Obal alba Return of the Dream Canteen
Až později jsem se k dosud poslednímu počinu RHCP vrátil, dal mu druhou šanci a nestačil se divit. Return of the Dream Canteen totiž není jen další dobrá deska, ale dle mého se řadí mezi jejich nejlepší počiny od dob slavného Californicaton (1999). Konkurenční, o půl roku starší Unlimited Love hravě překonává.
Celé album se totiž nese ve výrazně experimentálnějším duchu. Na první poslech je tedy trochu náročné do materiálu proniknout, s každým následujícím se však otevírá další a další vrstva barevného redhoťáckého světa.
GLOSA: Cože? Už je to čtvrtstoletí, co mileniálové dospívali u Californication? |
Úvodní song a taktéž první singl Tippa My Tongue je takovou reklamou na celý 75 minut dlouhý materiál. „Právě jsme začali / funky mniši na útěku,“ zpívá zde lídr Anthony Kiedis. Hravá melodie, střídání rytmů, chytlavý refrén – prostě Red Hot Chili Peppers v kostce. Zaujme i druhý singl Eddie, který korunuje vynikající Frusciantovo kytarové sólo protkávající celou třetinu písně. Podobný vrchol očekávejte i v zdánlivě nenápadné Roulette či nekompromisní Bag of Grins.
Temperamentní basu Michaela Balzaryho zvaného Flea (podle mne zásadní ingredienci jejich tvorby) si užijete v songu Fake as Fu@k. Zcela nečekanou tvář Red Hot Chili Peppers pak nabízí chytlavá My Cigarette a hlavně závěrečná, netypická balada In The Snow.
Jediné, co mne na desce dosud stále nechytlo, je psychedelický obal, jenž mají na svědomí Francouzi Thami Nabil a Julien Calemard a který by přišel přehnaný snad i členům Jefferson Airplane. Ale třeba si časem zvyknu i na něj.
