RECENZE: Jak kapela Drť zhudebnila výroky šéfa StB Alojze Lorence

Generál Alojz Lorenc je jedním z nejvýraznějších představitelů bývalého režimu. Vzdělaný kryptolog, odborník na šifry a šéf Státní bezpečnosti. Za své činy nebyl nikdy potrestán. Nyní se dostal na hudební nahrávku.

Roku 1993 byl Lorenc sice odsouzen ke čtyřem letům vězení, ale po vynesení rozsudku odjel na Slovensko, kde tamní orgány trestní stíhání zastavily. Tvůrci seriálu Rédl se jeho osobou inspirovali v postavě Jozefa Ference, kterou ztvárnil Roman Polák.

Momentálně se generál Lorence vrací na albu slovensko-maďarského sdružení Drť jménem Puntičkár, které je po textové stránce postavené na Lorencových autentických výrocích. Autorem konceptu je saxofonista Miroslav Tóth, kterého doplňují Lucia Chuťková, Marek Buranovský (Vojdi), Márton Csernovszky (The Best Bad Trip), Áron Porteleki (Thisnis, Dorota) a zpěvák Michal Kaščák z kapely Bez ladu a skladu. 

Jeho účast dává vzpomenout na skladbu Udavač, kterou s Bez ladu a skladu nazpíval ve svých patnácti letech. Jízlivá ironie téhle skladby se vrací, doplněná dalšími paradoxy zvrácených časů. Vytáčkami, výmluvami, mlžením. Lorenc přece za nic nemůže, taková už byla doba, on jen dělal svou práci. Žádnou odpovědnost necítí.

Je to hořký kabaret, textově, ale i hudebně. Zběsilé punkové, místy až hardcorové (titulní Puntičkár) rytmy, změny tempa, saxofonové výboje, celkově nervózní nálada. Místy máte při poslechu pocit, jako byste se ocitli u výslechu. Lorenc se vyhýbá, „nevie o tom nič“, „nechce se o tom bavit“, osočuje vás jako kádrováka, šlehá kolem sebe slovy, je podrážděný. 

Puntičkár

70 %

Kapela Drť

Hudba k jeho kluzkému uhýbání tvoří dokonalý podkres. Je to zkratkovitá groteska, na první poslech lehce chaotická, ale svým způsobem chytlavá. Ač se to tak zprvu nemusí jevit, jsou tu i hity, melodické motivy. 

Sotva tu pětadvacetiminutovou porci hudby vstřebáte několikrát, zjistíte, že si chtě nechtě prozpěvujete melodie nejen zmíněného Puntičkára, ale i Kryptológa nebo Čitateľský typ. Čili není to žádná recese, ale hudebně precizní počin. Možná trochu účelový, ale ideově naprosto v pořádku a potřebný. Bojovat s totalitní zvůlí je vždy a za všech okolností potřebné a žádoucí.

Drť tak činí prostřednictvím desky, z níž by soudruha generála nejspíš trefil šlak, pokud by ji vůbec byl schopen doposlouchat do konce. Vtip, sarkasmus, sžíravost, to vše přece moc a zvůle, které Lorenc reprezentoval, vždy s obdivuhodnou důsledností potíraly. A nešlo jen o ztrátu svobody, ale mnohdy také o holý život. I to je dobré si po letech znovu uvědomit.