Inspirován vlnou osobitého písničkářství ve stylu Jamieho Culluma, ale i funkem, soulem a zvukem velkého amerického popu, jaký dělá Prince nebo Justin Timberlake, do něj vnáší muzikantskou uvolněnost, hravost, cílevědomost i soustředěnost.
Začal jsem se obviňovat z toho, že jsem šťastnýRozhovor s Ondřejem Brzobohatým  |
Desítka písniček, které se zaobírají především láskou a vztahy, zaujme především formální vytříbeností a perfektními aranžemi - i když je to často taková jazzově-popová limonáda, z čistě hudební stránky je album Identity radost poslouchat.
Stojí za to si všímat drobností jako přesně sedících doprovodných vokálů, kterými Brzobohatý nenápadně, ale s jistotou graduje refrény, či instrumentálních výkonů.
Všichni hrajeme divadlo
Jeho kapela skvěle zvládá kontemplaci (Jíst, meditovat, milovat), vygradovaný popový šanson (Věštkyně) i disko blbnutí inspirované Daft Punk a Pharrellem Williamsem ve Správcích osudů.
Líbivost písniček je nevtíravá, i když z některých je docela patrné, že Brzobohatého kromě jazzových klubů vychovala i prkna, která znamenají svět. Písničky jako And The Oscar Goes To nebo Markýza andělů mají až muzikálové vyznění. Jíst, meditovat, milovat by zapadla na soundtrack k pohádce od Disneyho a duet s Peterem Cmoríkem se v refrénu, který by mohl znít při divadelní "děkovačce", dotýká kýče.
IdentityOndřej Brzobohatý CD, 329,- |
A v tom tkví největší problém desky Identity, je na ní (jako v muzikálu) všechno přehnaně dokonalé, správné a vypulírované tak, že výsledku chybí alespoň nějaký osten, který by mu dodal obyčejné lidskosti.
Dojem umocňují texty: Ondřej Brzobohatý se v nich celkem odvážně pustil do souboje s češtinou, který je zvláště v jeho žánru poměrně tuhý. A snaha o jednoduché sdělení v několika případech končí rýmovačkou, do které se pletou horáčkovsky květnatá slova.
I přes to všechno je Identity deskou, za niž by měl být tuzemský střední proud vděčný.
zdroj: www.youtube.com
