Při pohledu na usměvavé rodinky, čítající nezřídka i dítka ledva školou povinná, se jeden neubránil lehce nevěřícnému úsměvu – tohle publikum by mělo jít spíše na Kašpárka v rohlíku a ne na kapelu, která zpívá o kanibalech (Mein Teil) a libuje si v sexuálně velmi explicitních textových obratech, viz Pussy. Jenže co naplat, Rammstein prostě táhnou a i na podruhé zcela vyprodaném letňanském letišti se sešel přepestrý dav hymnického pochodového metalu dychtivých jedinců.
Sčítat majitele triček s logem R+ by byla práce sisyfovská, mnohem zábavnější bylo si všímat osob, které jakoby původně zamířily spíše na candrbál do Zadního Nedvězdíčka, kde k tanci a poslechu hraje kapela Uteč. Jednoznačným favoritem byl podsaditý řizek v džísce s evidentně vlastnoručně načmáranými logy Kiss, AC/DC a Metallica, nad nimiž se skvěl fixou vyvedený nápis TJ Sokol Nejdek. Okresní přebor hadr.
Nicméně, je to důkaz toho, že Rammstein svou hudbou spojují milovníky všech možných žánrů. Není divu, tak velkolepou podívanou, navíc v dokonalé zvukové ambaláži, vám snad žádná jiná současná kapela nenabídne. Jít na Rammstein znamená zhlédnout v prvé řadě bombastické představení, kde vše šlape jako na drátkách a jeden každý na jevišti hraje předem danou roli.
Přesně úderem osmé hodiny večerní vyšlehly první ohně a rozezněly se tóny úvodní Armee der Tristen, která rovněž otevírá aktuální album Zeit. Je to jedna z nejlepších písniček zmíněné desky, čili na úvod kapela nemohla volit lépe. Z novinky je i následující Zick Zack a pak už tak natěšený a vstřícně naladěný dav ještě více pookřál. Rammstein nasadili osvědčenou hitovku Links 2-3-4 a následovala Sehnsucht.
Pětice muzikantů sdružená kolem charismatického zpěváka a vrchního pyromana Tilla Lindemanna šlapala jako hodinky a s každou další skladbou utahovala šrouby až do téměř extatického skorofinále s vrcholnými momenty v podobě Deutschland a zejména Sonne, při níž světelný park vykouzlil opravdu jedinečnou atmosféru.
RammsteinLetiště Letňany, Praha 16, května 2022 |
Vizuální složka je v případě Rammstein neoddělitelná od té hudební a dokonale zakrývá fakt, že valná většina jejich písní je smontovaná podle jednoho mustru. I ve chvílích, kdy se hudebně zase tak moc neděje, je na co koukat a čím se bavit. Spálený kočárek, Lindemann jako mimořádně úchylně vyhlížející řezník, plavení se v gumových člunech, tanečky ve světélkujících oblecích a samozřejmě všudypřítomný kouř a plameny, které sálaly až do zadní části plochy.
To vše Rammstein do lidí hustili bez jediného slova mezi písničkami, jako by lidský faktor potlačili a zredukovali na bezejmennou pracovní sílu, pro níž je smyslem bytí naprosté odevzdání se kolektivu. Jde o koncept, který svého času k dokonalosti dotáhli slovinští Laibach, od nichž se Rammstein mnohému přiučili.
Odlidštěná image je oblíbenou součástí projevů mnohých industriálních a s tímto žánrem tak či onak koketujících rockových či metalových kapel. Rammstein nepřišli s ničím zásadně novým, pouze to dokázali dotáhnout do tvaru, který je stravitelný pro nejširší publikum. Není na tom v zásadě nic zavrženíhodného, neboť výsledný dojem je skutečně grandiózní. Pokud jde o živou prezentaci, obstála kapela v Letňanech na výtečnou.
