Právě tímto třetím albem, počinem z roku 1997, zahájila parta okolo zpěváka Thoma Yorkea, která se zformovala v anglickém Abingdonu, cestu mezi přední hudební legendy. Už na dvou předchozích deskách sice Radiohead ukazovali neuvěřitelný talent v několika skvělých písních, ovšem celkový dojem byl roztříštěný, nehomogenní. Právě OK Computer je první z řady jejich desek, které se budou navždy objevovat v žebříčcích nejzásadnějších hudebních počinů všech dob.
Změna je znatelná hudebně i textově. Kapela se totiž přestala nípat sama v sobě a obrátila se směrem ven. Yorke v textech řeší odcizení moderního člověka, vliv technologií, chladnou síť dálnic a letištních hal. Ne nadarmo se o OK Computer říká, že je to album, které jako jedno z prvních poskytlo syrový pohled do 21. století, tedy doby, ve které žijeme dnes. Kapela upozorňuje, že se nejedná o koncepční album, písně na sebe přímo nenavazují, ovšem celkově do sebe vše dokonalé zapadá, aby člověk nabyl pocitu, který Yorke čtyři pět let před přelomem milénia zažíval.
Hudebně se zde Radiohead pod vedením producenta Nigela Godricha poprvé utkali s možnostmi elektroniky, tedy směrem, který plně rozvinuli na následných dvou albech. Pod Yorkeovým depresivním hlasem to tak zurčí a klokotá nejrůznějšími doprovodnými zvuky. V tomto ohledu se zdá překvapivé, že album kapela natáčela pokud možno co nejvíce živě a pohromadě.
Na první poslech zaujmou záležitosti, kterým se dostalo rádiové a televizní rotace. Inspirací pro Paranoid Android, zdánlivě chaotickou změnu temp a nálad prý byly klasiky od Beatles (Happiness Is a Warm Gun) a Queen (Bohemian Rhapsody), tedy písně vymykající se tradičnímu střídání slok a refrénu. Obvyklou strukturu oproti tomu má hit No Surprises s ústředním motivem zvonkohry, který doprovodil nezapomenutelný klip s Yorkem v helmě plnící se vodou. Dechberoucím závěrem vrcholí píseň Karma Police. A co třeba úvodní Airbag s nervně a nečekaně přerušovanou basovou linkou? Nebo neučesané Electioneering?
OK Computer je album, které se opravdu vyplatí poslechnout celé až po finální cinknutí v The Tourist. Právě tento drobný moment na závěr desky pomyslně odstartoval cestu k přelomovému eposu Kid A, ale to už je jiný příběh.
