RECENZE: Poloviční Queen sázeli hit za hitem a i bez Mercuryho obstáli

Písně legendární britské kapely přijela do pražské O2 areny zahrát sestava důsledně označovaná jako Queen + Adam Lambert. A navzdory tomu, že je zesnulý Freddie Mercury pochopitelně nenahraditelný, to dvěma původním členům s mladým zpěvákem fungovalo docela obstojně.

Nejprve pojďme vytknout před závorku to zjevné. Středeční koncert pochopitelně neodehrála původní sestava. Komu je z duše protivné, že polovina legendárních Queen si našla nového basáka (protože John Deacon už koncertovat nechce) a zpěváka (protože Freddie Mercury už nemůže) a se starými peckami objíždí svět, toho by pravděpodobně nepřesvědčilo, ani kdyby před ním Brian May hrál sóla na kolenou.

2017 European Tour

70 %

Queen + Adam Lambert

Místo konání: O2 arena, Praha

1. listopadu 2017

Jenže ono to nebylo potřeba. Kapela si vybrala „beautiful people of Praha“, jak publikum tituloval May, jako svědky první zastávky letošního evropského turné. A svým Pražanům naložili, co se do nich vešlo.

Protože skutečně odsouzeníhodné by bylo, kdyby se Queen s Lambertem věnovali B stranám singlů nebo by koncert muzikantsky odflákli. Nedělo se ani jedno.

Prakticky od začátku do konce zněly hity, jako by se přehrávalo best of album. Kapela začala kouskem We Will Rock You, a pak už to jelo jako po másle – Hammer to Fall, Another One Bites the Dust, Tie Your Mother Down, Fat Bottomed Girls, Killer Queen…

Queen v roce 2015: něco mezi muzikálem, parodií, retrem a onanií

Na poslední zmíněnou píseň se Lambert převlékl a učinil tak ještě několikrát. Dnes pětatřicetiletý zpěvák, jenž se prvně proslavil v televizní talentové soutěži, samozřejmě nemůže Freddieho Mercuryho plně nahradit. Naštěstí si to sám uvědomuje, přímo na koncertu prohlásil, že je hlavně jeho fanouškem a bere to jako poctu, že s Queen může vystupovat.

Na druhou stranu je potřeba uznat, že mladý hlas kapele svědčí a je to znát hlavně ve chvílích, kdy se hlavního vokálu ujme Roger Taylor. Ono zpívat od bicích není žádná sranda sama od sebe, tím méně v pokročilém věku. A jen to zvedá otázku – jak by na tom byl hlasově Mercury ve svých sedmdesáti?

Queen do toho tedy šlapali poctivě od začátku, zvuk byl solidní a písně zahrané takřka do noty přesně. Během dvouhodinové show se párkrát zpomalilo. Třeba na akustickou Love of my Life, kdy zpívala celá hala, a bylo to v pořádku. Nebo na krátký bubenický souboj Taylora s doprovodným perkusionistou a několik zbytečně dlouhých Mayových sól. Naštěstí byla vždycky po ruce nějaká pecka, kterou pánové ten rozjetý stroj opět nahodili na koleje.

Rozhodně se neopakovala marnost z poslední pražské zastávky před dvěma roky, kdy se hala u podobných čísel nudila hodinu. A taky to tentokrát byl rozhodně víc rockový koncert než muzikál.

Fanoušci proto odcházeli nadmíru spokojení, protože dostali přesně to, co od legendy očekávají. Queen mají navíc to štěstí v neštěstí, že prostě není nový materiál, který by se musel na turné odehrát z povinnosti. Což zároveň logicky znamená, že kapela prostě ustrnula a nepřináší nic nového.

Ale hrát vlastní staré a prověřené písničky, byť řízením osudu ne v původní partě, je Mayovo a Taylorovo nezadatelné právo. A pokud to nešidí, je vlastně i radost u toho být.