Prokázala to minimálně včera večer v centru jižní Moravy, kde kytarista a zpěvák Brian Molko, baskytarista Stefan Osldal a bubeník Steve Hewitt nastoupili na pódium krátce po jednadvacáté hodině.
Přestože Placebo předem neavizovali žádné předskokany, na poslední chvíli přizvali na brněnský koncert přátele z kapely Man Boy. Právě s nimi hráli loni v květnu v Finsku, Estonsku a Litvě při zahájení turné k poslední desce Placebo nazvané Meds.
Pět minut po deváté večer se sál ztemnil, lidi se bleskurychle dostali do varu. Objevily se první rozsvícené displeje mobilních telefonů a fotoaparátů, které až do konce koncertu nezhasly.
Příchod frontamana Molka se spustil nadšený řev. Postava zpěváka, který se jako chameleon mění do podob machistického muže s výrazným make-upem i křehké ženy s chlapeckými rysy oblečené do šatů Marlene Dittrich, patří k nejrespektovanějším lídrům kapel.
Svoji pozornost si dokáže zjednat nejen svým stylizovaným chováním, které - jak tvrdí - je pro něj zcela normální, ale i jedinečným hlasem. Poprvé ho davu připomněl skladbou Infra Red, druhým singlem z alba Meds.
Po Because I Want You, dvojce v playlistu, se rozjíždí očekávaná ústřední píseň Meds ze stejnojmenné poslední desky. Molko si poprvé pohrává s melodií. Českému posluchači počtvrté v historii dokazuje, že se nemusí striktně držet studiových nahrávek a umí čistě zazpívat s patra.
Smršť kytarového britpopu obsahuje další novinky (Blind, Follow the Cops Back Home, One of a Kind), v jejichž sólech se výrazně blýskl i Olsdal.
Trojice v Brně pootevřela brány svého soukromého hudebního světa. Na rozdíl od ostrovních kolegů z Oasis, kteří letos získali Brit Awards za celoživotní dílo a na scéně se fandům spíše rozdávají, Placebo si obrazně zvou tisícovky fanoušků k sobě do kuchyně a servírují jim chuťovky podle nejtajnějších receptů. Podle toho se chovalo i publikum: pokorně naslouchalo a chápavě přikyvovalo do rytmu.
Devadesát pět minut dlouhou show zakončila skladba Twenty Years, která se objevila i na DVD k obřímu koncertu Live 8. Když Molko do roztančeného sálu poslal první slova textu There are twenty years to go, twenty ways to know, sál se rázem zklidnil.
Zatímco dívka před toaletami se rozplývala, někteří posluchači, jichž ovšem bylo jen pár, koncert za "boží" nepovažovali. Po skupinkách odpočívali před halou a poslouchali kapelu zvenku. Vadila jim plechová střecha nové haly, která tříštila jakýkoliv ostřejší kytarový riff.
Při sebemenší ztrátě pozornosti se v dynamičtějších skladbách Molkův hlas rozplynul ve změť intonačně dokonalých zvuků. Těm mohl rozumět pouze skutečný fanoušek, který má texty Placeba našprtané. Akustika "přerostlé garáže" naopak vynikla v poetičtějších skladbách, v nichž se drobný frontman rozněžnil.
Zážitek z hudebních motivů, díky nimž Placebo právem patří mezi špičky (nejen) britské hudební scény, umocnila i světelná show. Při pomalejším tempu se hala koupala v odstínech růžové a pískově žluté. Rockové skladby doprovázelo ostré bílé světlo, které z vysokých ramp oslepovalo při sledování abstraktních projekcí.
Placebo dokáže zaujmout a pohltit. Hudbou, obrazem, extrovertním chováním, lehce povýšeným chováním i něžnou romantikou. Škoda jen, že je pro ně Brno městem u rakouských hranic.
PLACEBO
Meds Tour, 5. června 2007, hala Vodová Brno, předkapela Man Boy, pořádaly agentury Live Nation a Glanc.
Hodnocení iDNES.cz: 90%
