„V nové písničce reagujeme na obrovský problém, s nímž se lidstvo už rok potýká,“ říká kapelník Progresu 2.
Jaká situace a atmosféra vládla v kapele při práci na Třetí knize džunglí?
V prvé řadě jsme byli mladí a pro tu věc hrozně zapálení. Kromě toho, že jsme pracovali na muzice a s Vladimírem Čortem na textech, vymysleli jsme si scénu z nafukovacích válců, které byly prosvěcovány, a dalo se na ně promítat. Před zkouškami jsme v parku zkoušeli vzduchotechniku, jestli bude fungovat. Byla na tom práce jako na kostele, ale my jsme tím žili. Neměli jsme žádné jiné vedlejší aktivity, ani nikdo z nás nehrál v jiné kapele, jak je to běžné dnes, zhruba půl, tři čtvrtě roku jsme makali pouze na Třetí knize džunglí.
Proč jste si tehdy vybrali právě tohle téma?
Kipling mi nedal spát, fascinoval mě krásným kontrastem přírody a civilizace. A měli jsme pocit, že mu to dlužíme. Část tématu jsme už načali na desce Mauglí a cítil jsem potřebu to dovyslovit. Vypisoval jsem si věty a situace z Knihy džunglí, byla to zkrátka obrovská inspirace.
Jaké bonusy na reedici najdeme?
Třetí kniha džunglí vychází jako vinylové dvojalbum a jako dvojcédéčko, přičemž na prvním disku je celé album a na druhém bonusy, třeba písničky Člověk stroj a Že tvých vlasů v ní se dotýkám, které vznikly v době prací na Třetí knize džunglí. Potom tam jsou koncertní záznamy v průběhu let, kdy hrajeme písničky z tohoto programu. A jako třešinka na dortu je tam úplně nová píseň Svět příliš se roztočil. Napsal jsem ji společně s Martinem Kudličkou a textově spojuje téma Třetí knihy džunglí s tím obrovským problémem, který má lidstvo teď už víc než rok. Teď k ní točíme videoklip.
Jsou v plánu další reedice starších alb?
Pokud to jen trošku půjde, chtěli bychom, aby vyšel Dialog s vesmírem v podobě, jakou jsme si kdysi představovali. Tedy na vinylovém dvojalbu s písněmi, které se na původní vydání nevešly. Máme k tomu spoustu archivních fotografií plus původní program, který jsme si nechali tenkrát vytisknout na popud režiséra Petera Scherhaufera.
Když se ještě vrátím do minulosti, Třetí kniha vyšla právě po Dialogu s vesmírem, což je taky koncepční dílo. Čím vás tyhle pevně provázané celky přitahují? Týká se to vlastně i vašich následujících desek, i zatím posledního Tuláka po hvězdách.
V prvopočátcích práce na Dialogu jsme si řekli, že nechceme, aby lidé na koncertech tleskali po každé písničce, ale aby vyslechli blok muziky a zatleskali až na konci. Taková byla naše trochu naivní představa. Ale co když se lidé budou v místech, kde si budeme blbnout a jamovat, nudit? Promítneme jim k tomu nějaké obrázky nebo film. Takže jsme si přizvali naše kamarády brněnské výtvarníky, textaře Oskara Mana, zmíněného režiséra Scherhaufera a vytvořili jsme koncepčně vystavěný a provázaný Dialog s vesmírem. U principu rockové opery, můžeme-li to tak říct, jsme zůstali, protože se nám líbilo, že hudební části pevně spojuje jedna myšlenka. Tím jsme se odlišovali od běžné hudební produkce.
Pracujete na novém materiálu a na nové desce?
S kytaristou a zpěvákem Pavlem Váněm děláme na novém a opět koncepčním díle, ale zatím neprozradím, oč přesně se jedná. Je to všechno ve stádiu příprav.
