„Dal jsem sedmipalec Prodigy svýmu synovci, když mu bylo pět,“ usmívá se cirka padesátiletý Ian a ukazuje na dvaadvacetiletého kluka stojícího vedle. George uznale pokyvuje hlavou, potahuje z cigarety. Oba popíjí rum s kolou, který si před chvílí namíchali sedíce v trávě. Do začátku nedělního headline koncertu Prodigy zbývají minuty, spíš vteřiny.
Na prostor před scénou Other se vejde zhruba 60 000 lidí, v neděli večer nejde dohlédnout konec davu. Když se loukou rozezní notoricky známá melodie Voodoo People, zvuk syntezátorů působí jako odpočítávání před startem vesmírné rakety. Reflektory barví scénu do ruda, ihned po zážehu nad davem začínají hořet světlice a dýmovnice. George i Ian mizí kdesi v davu, čeká je noc, na kterou budou vzpomínat celý život.
Poprask na festivalu v Glastonbury. Dvě skupiny volaly po smrti izraelské armády |
Prodigy dokázali v 90. letech uspět s agresivní elektronickou hudbou v mainstreamu. Mohla za to vynalézavost a nekompromisnost producenta Liam Howletta v kombinaci s radikální vizáží i energií zpěváků Keitha Flinta a Maxima. V roce 2025 můžou jejich eruptivní beaty působit zašle, obnošeně. Jenže na Glastobury burácí jako v dobách své největší slávy. A stejně tak dokážou znít současně.
„Tenhle track je pro našeho bratra Keitha. Dnes je tu s námi,“ říká Liam Howlett. Prodigy hrají na Glastonbury poprvé bez Keitha Flinta, který byl tváří kapely a před šesti lety zemřel. Jenže show ani náznakem nekulhá.
Scéna působí jako apokalyptický film, na Glastonbury to najednou vypadá jako jedné z ilegálních rave parties, které v 90. letech duněly po celé Británii. Tak hlasitě, až je konzervativní vláda zakázala legislativním výnosem Criminal Justice and Public Order Act 1994.
Největší rodinný festival na světě
Na Pyramidě v tu samou chvíli probíhá o poznání klidnější show, přesto nepořádá energii. Zpěvačka Olivia Rodrigo sytí masivní dav hutnými rockovými písněmi psanými dle popových příruček.
„Mám pocit, že jsem nikdy neviděla tolik lidí,“ říká Američanka užasle. „Nemůžu uvěřit tomu, že se tohle děje,“ dodává. Když pořadatelé zveřejnili program, mnozí pochybovali, že dvaadvacetiletá Rodrigo dokáže prestižní a sledovaný headline set utáhnou. Ve skutečnosti ale předvedla nejlepší show ze všech tří headlinerů.
Někdy v půlce koncertu se na pódiu objeví Robert Smith s kytarou, spolu s Rodrigo a její kapelou hrají Friday I’m in Love a Just Like Heaven, klasiky z repertoáru The Cure. Publikum propuká v euforii, právě takové momenty dělají headline sloty na Glastonbury naprosto výjimečné. Připomínají, že na farmě pod vesnicí Pilton zažijete to, co nikde jinde.
Na programu nezáleží
Během finální Get Him Back! vybuchuje ohňostroj, jakmile Pyramida utichne, cirka sto tisíc lidí se začne pomalu rozcházet do odlehlých oblastí areálu. Někteří už balí stany a snaží se co nejrychleji zmizet, většina je ale odhodlána užít si poslední hodiny nejslavnějšího festivalu světa. V zapadlých koutech areálu hudba duní do rána.
Glastonbury je jedním z největších festivalů na světě, v rámci Velké Británie neprestižnějším. Přes všechno pozlátko velkých pódií si půl století drží atmosféru komunitní akce. George i Ian bydlí ve vedlejší vesnici Shepton Mallet, domu to mají cirka 30 minut pěšky.
Coby místní si můžou lístky jednoduše koupit, což je pro většinu britské populace prakticky nemožné. Cirka 130 000 vstupenek se každoročně snaží koupit ke třem milionům registrovaným, místo v online frontách nově přiděluje systém loterie.
George a Ian si rum a kolu přinesli s sebou, do areálu si každý může přinést kolik alkoholu a jídla chce. Na všech letních festivalech naprosto nepředstavitelná věc. Za dva roky George s Ianem na Glastonbury určitě vyrazí znovu. Jsou tu pátým rokem a rychle pochopili, že na programu vlastně vůbec nezáleží.
