GLOSA: Středověký chorál překvapivě ladil s lokomotivou a letadly

Diváci sedící vedle aut a letadel, pódium umístěné mezi dvěma lokomotivami. I takto může vypadat povedený koncert Pražského jara.

Fotogalerie4

Soubor Schola Gregoriana Pragensis vystupoval v Národním technickém muzeu. | foto: Ivan Malý, Pražské jaro

Nápad uspořádat koncert v Národním technickém muzeu má rozhodně něco do sebe. Rozhodně víc, než snaha "ozvláštnit" program průměrným divadelním představením s Johnem Malkovichem. Klasická hudba v neobvyklém prostředí může fungovat a pondělní koncert toho byl důkazem.

Člověk putující

80 %

Interpret: Schola Gregoriana Pragensis

Národní technické muzeum v Praze, 20. května 2013 v rámci festivalu Pražské jaro

Ostatně nebyl první, už loni se mezi technickými artefakty odehrála pocta Johnu Cageovi. Letos dramaturgie sáhla na opačný konec časové osy a pozvala soubor Davida Ebena Schola Gregoriana Pragensis, věnující se středověkým zpěvům.

Jeho vystoupení, nazvané Homo Viator, tedy Člověk putující, mělo kromě osvědčené umělecké kvality myšlenku a navíc nepostrádalo dávku vtipu. To když Marek Eben recitoval z lokomotivy báseň Lawrence Ferlinghettiho Dlouhá cesta, osobitě přirovnávající lidský život k jízdě, na jejíž konečné se zkrátka musí vystoupit. A pak i Nezvalovu báseň Edison.

Gregoriánský chorál proložily ještě úryvky ze Saint-Exupéryho Nočního letu a z druhého listu Korintským Pavla z Tarsu. Hudební čísla byla navíc vybraná tak, aby slova chorálu vyjadřovala určitou spojitost s obsahem literárních textů. Jemná ironie se nevylučuje s duchovním rozměrem.

Samozřejmě že koncerty v hale technického muzea budou mít vždy své limity, dramaturgické, prostorové i akustické. Nicméně v takovýchto projektech stojí za to pokračovat.