Milí a drazí kolegové,
včera zněl úkol jasně. Ulovit pláštěnku dřív, než se stane nejžádanějším artiklem v celém širém kraji. Předpověď totiž od rána varovala před silným deštěm v době jednoho z nejočekávanějších koncertů letošního ročníku, show kapely The Killers. A tak jsem hned z rána vzala místní drogerie útokem s jakousi historicky děděnou vnitřní obavou, že by na mě třeba nemuselo zbýt.
 |
Čekala jsem lítý boj, drama antických rozměrů... Nic takového se ale nekonalo, pláštěnek bylo dost. Tak jsem zaplatila dvacet čtyři korun a šla zpět na hotel. Nakonec stejně lilo tak, že i to nejlepší outdoorové vybavení bylo k ničemu. Výpravy však nelituji. Naskytlo se mi totiž při cestě zpět pohledu téměř dadaistického.
Narazila jsem na hojně diskutovanou sochu Věry Špinarové. O té bylo již vyřčeno a napsáno dost, sama o sobě mě tedy příliš šokovat nemohla. Přímo vedly sochy však stála v květináči dracena (viz foto níže). Jen tak. Být tam ještě gauč, lampa a televize, řekla bych, že jsme u zpěvačky, kterou někteří označují za „diverzantku od škopku s hlasem od pánaboha“, v obýváku.
Když jsem se pak o tomto zážitku na hranici „náhodného seskupení rostlin“ a promyšleného konceptuálního díla bavila s místními, dozvěděla jsem se, že socha Špinarové dostává v Husově sadu různorodé formy společnosti a nějaká pokojová kytka, to tady někoho nerozhodí. Nu, máme se v Praze čemu učit.
Socha Věry Špinarové v Ostravě ve společnosti pokojové rostliny (16. července 2022)
Tři dny před začátkem Colours skončil karlovarský filmový festival, a tak se mnozí kulturní nadšenci (rozuměj vytrvalci) jen plynule přesunuli z jednoho konce republiky na druhý. Dokonce včetně části vedení festivalu, které zde bylo možné zahlédnout. Cestu až do Ostravy skoro přímo z Varů ale vážili i jiní. Konkrétně třeba jeden prezidentský kandidát, který na filmovém festivalu žádal v ulicích o podporu osobně celých devět dní. Ale asi se příliš nezadařilo, protože na mě zde vyskočil hned před vstupem do areálu, až jsem se na chvíli lekla, jestli jsem se neocitla v časové smyčce.
COLOURS DEN DRUHÝ: „Zabijáci“ ušetřili Ferdinanda. Kozub si dobíral Spáčilovou |
Jmenovat nebudu, ale ne, není to ten, jenž si hodlá přízeň voličů získat svlečen do půl těla v boxerských rukavicích. Ten si však samozřejmě s manželkou do Ostravy cestu našel. A dokonce se stal součástí oficiálního programu. Logicky však ne se svým prezidentským programem, ale prezentací deskové hry. I tak se ale dají získávat body.
Jinak však dosud Colours z hlediska lovu voličů působí oproti Varům o něco klidněji. I když to se logicky ještě může změnit. Náhlé zjevování se na koncertech nic netušících umělců je oblíbenou disciplínou některých politiků.
Hojně diskutovaným tématem letošního ročníku se staly kelímky. Po delší době totiž nejsou zálohované. Jo, ono to působí líp, když nemusíte společně s cenou pití pustit těch vratných padesát korun navíc, trošku jsem se však obávala, abychom se nevrátili zpět do roku 2010, kdy po koncertech zůstávala na zemi záplava plastů.
Na Colours of Ostrava se pije z jednorázových kelímků, vyvolalo to bouři |
S výjimkou podívané po včerejších The Killers se ale takových výjevů v areálu Dolních Vítkovic prozatím příliš nenaskytlo. Přesto jsem se raději tiskového mluvčího festivalu Jiřího Sedláka zeptala, proč se tentokrát rozhodli od zálohovaných kelímků ustoupit. A důvodů je několik. Vévodí jim ten hygienický, po pandemii je prostě bezpečnější používat jednorázové kelímky. Dalším pak je vzdálenost myčky kelímků, která je až v Brně, a třetím fakt, že stávající již jsou z recyklovaného plastu. Navíc by to prý mělo v areálu být maximálně 45 kroků ke koši s tříděným odpadem. A mně to tedy upřímně nevadí. V zálohovaných kelímcích už jsem kvůli neodůvodněné neschopnosti dojít k vracecímu stánku nechala jmění. Ale znám i také, kteří si jejich nenápadným sbíráním dokázali vydělat na celkem příjemné večerní opojení. Co asi dělají teď?
Posílám pozdravy z Ostravy, mějte se fajn.
