Své nové, osmé studiové album And Winter Came... představila Enya Brennan, vlastním jménem Eithne Patricia Ní Bhraonáinm v londýnském hotelu Dorchester. Enyu na tiskové konferenci doprovázeli Roma a Nicky Ryanovi – textařka všech písní a producent, kteří mají na jejím úspěchu lví podíl.
Jako by se firemní značka Enya, která má na svém kontě více než sedmdesát milionů prodaných desek, poskládala z těchto tří osobností – jeden druhému předával ochotně slovo.
UkázkyPoslouchejte v audiogalerii |
Enya: Na mé nové desce je deset písní původních a dvě tradiční. Původně měla být tradičních vánočních písní většina, ale během práce na desce se to úplně proměnilo a najednou jsme měli téměř kompletní autorskou desku s tématem zimy a Vánoc. Před dvaceti lety jsem v irštině nazpívala Tichou noc, ale tehdy to bylo takové uspěchané. Teď uslyšíte druhý pokus. Víte, když dělám novou desku, nemáme žádný plán, o čem album bude, jaké téma bude mít atd. Rodí se jen hudba. A jaký směr nabere, to se uvidí během práce ve studiu.
Od desky Watermark z roku 1988 jste vlastně až na pár televizních vystoupení nekoncertovala. Jaký to má důvod?
Enya: Když jsme spolu začali kdysi spolupracovat, natočili jsme jako první věc hudbu k filmu a na koncertování jsme nemysleli. Následující úspěch alba Watermark nás všechny – i gramofonovou firmu – naprosto zaskočil. Ta na nás spěchala s další deskou, možná i proto, že jsme s nimi podepsali smlouvu, která nám na přípravu dalších alb dávala libovolný počet roků. Prostě chtěli další stejně úspěšnou desku, jakou byla Watermark. Koncerty mám ráda, a když jsem byla mladší, tak jsem si to hodně užívala, ale v téhle chvíli by musel přijít ten pravý okamžik.
Nicky Ryan: Čím déle se takové vystoupení odkládá, tím větší je očekávání. A v tuhle chvíli od nás lidé nejspíš čekají zázraky. Takže i o tom, jak udělat zázrak, někdy diskutujeme. Celkem vážně o tom uvažujeme a něčeho se určitě dočkáte. Já bych si to moc přál, protože mé kořeny jsou v koncertním vystupování.
Před dvaceti lety jsem v irštině nazpívala Tichou noc, ale tehdy to bylo takové uspěchané. Teď uslyšíte druhý pokus
Vystupujete jako jednotka tří lidí? Jak vlastně funguje, jaký máte k sobě vztah?
Enya
Enya: Jsme velmi blízcí přátelé. Když jsem před lety přijela z finančních důvodů do Dublinu, žila jsem u Nickyho a jeho rodiny. Po mém příjezdu totiž Nicky a Roma postavili u sebe v domě nahrávací studio. Dnes se ve studiu maximálně soustředíme na práci, ale pak si třeba zajdeme spolu na večeři a bavíme se o všem možném. Ale ve studiu se můžeme i pořádně pohádat, pokud vás tohle zajímá.
Nicky Ryan: Tehdy jsme s Romou dělali manažery mnoha skupin, ale lidsky to nějak nefungovalo. Pozvali jsme Enyu, aby u nás bydlela a všichni jsme si řekli, že se budeme maximálně věnovat její kariéře. Věděl jsem, že má obrovský talent. Tehdy se zrodilo to "enyovské" vrstvení vokálů, které se stalo jejím poznávacím znakem. Roma začala ihned psát texty, poslala naše nahrávky na ta správná místa, a to byl začátek.
Jak vznikají vaše písničky?
Enya: Všechno se odvíjí od melodie. Ale i mé disciplíny – vždycky mi to strašně trvá. Než jdeme do studia, tak myslím na to, že bych měla něco mít připravené, ale často mě vůbec nic nenapadne. Netuším, jestli to bude rychlé nebo pomalé, v angličtině nebo irštině, po nějaké době práce o samotě mám jen melodii, kterou přehraju Nickymu a Romě. Oni hned poznají, jestli z toho něco bude, nebo ne. V tom prvním případě Roma vymyslí text a začneme aranžovat. Ale jde to tak pomalu... Někdy mám v hlavě úplně jiné aranžmá než Nicky. Jemu se tam honí Clapton, Beatles, mně klasická hudba, protože mám klasické hudební vzdělání. Ale stojí za to vyzkoušet všechny nápady. Proto je pro nás čas tak důležitý. Nicky jako producent pak slyší jednu skladbu třeba desettisíckrát.
Vaše soukromí je prakticky neznámé. Jak se vám daří unikat médiím?
Enya: To je tím, že má hudba je o tolik slavnější, než jsme si kdy dokázali představit. Prodávala se sama a nikdo ani netušil, kdo že ta Enya vlastně je. Nemusela jsem svou hudbu prodávat osobně. A tahle pozice v pozadí mi maximálně vyhovuje. Sláva a úspěch jsou dvě různé věci a mé desky jsou úspěšné. Sláva v mých očích není tak důležitá a nemusím se jí zabývat.
Během posledních dvou let se dramaticky proměnila hudební scéna, systém velkých nahrávacích společností i prodeje samotných nosičů. Vy jste vždy spoléhala na prodeje cédéček, kazet a gramodesek. Nemáte někdy z toho všeho zlé sny?
Nicky Ryan: Ano, to je pravda. Vše se změnilo. Vzpomeňte si, jak se vyvádělo kvůli čínským pirátským cédéčkům. Kde jsou dneska tyhle obavy? Nahradilo je pirátské stahování. Deset dní před vydáním našeho předešlého alba si je nelegálně stáhly tři miliony lidí! Možná si řeknete, že teď je ten nejvyšší čas začít koncertovat a vydělat hodně peněz. My však peníze, díky bohu, nemusíme řešit. Ale co může člověk v takové situaci dělat? Musíte prostě pokračovat v tom, co děláte...
Enya: Muzikant zůstane muzikantem a bude vždycky skládat. Vydávání hudby se změní. Za pět let bude něco, o čem nemáme možná ani tušení, protože se to mění takřka každý den. Ale lidé jako my budou pokračovat v práci. Láska k hudbě se přece nemění.
