Pokaždé je Karlu Gottovi matkou opatrnost

Ano, Karel Gott má - jak sliboval - nový hudební kabát. Desku Pokaždé nazpíval hezky i takticky, aby se starší posluchači nepolekali a ti mladší alespoň nastražili uši. Jan Werich žertoval o středověku, který si vyložil jako střed věků. Ten střed je stabilní, pokud začátek a konec letopočtu tvoří konstantní neboli neměnné body. Jenže čas běží a onen "středověk" je tedy nucen se posouvat za přítomností - což zčásti platí i o nové Gottově desce.

Rozhovor s Karlem Gottem najdete ZDE

Ohlasy na éru Televarieté zpěvákův autorský tým v písních zachoval, avšak v nejlepších okamžicích desky, které souzní s atmosférou lehké ironie a průzračného zvuku, dokázal gottovský sound aktualizovat. Důkazem je píseň Jako James Bond, již Gott zpívá s rozkoší i nadhledem milovníka bondovek. Skladba dobře šlape a je ošetřena spoustou hudebních vtípků; navíc bondovská nakládačka mile rozbíjí gottovský belcantový mýtus. Song Stíny dvou je v zajetí latinských rytmů s bouřícími trubkami a Gott se na nich veze jako fanfarónský toreador na zkroceném býkovi.

Také skladba Náhodou se povedla: hlas, který se v refrénu otevírá do krásných tónů, je narušován trhavým, nervním rytmem. Píseň vydává příjemně dráždivý neklid, u Gotta dlouho neslýchaný. Skladbám Pokaždé nebo Jestli já tě budu mít rád zase pomáhá silná melodie a dobře nastartovaný doprovod. Pokud zpěvák netlačí svůj hlas do nebeské klenby, kde ztrácí energii, a vnímá sám sebe z odstupu, působí uvolněně. Taková je první polovina alba Pokaždé. Jak se blížíme k závěru desky, punc nového stylu dostává stále větší trhliny.

Karel Gott Pokaždé
1	Pokaždé (zavolám Tě zpátky)
2	Jestli Tě budu mít rád
3	Isabel
4	Jako James Bond
5	V zákoutích tvých promenád
6	Náhodou
7	Stíny dvou
8	Už vítr to svál
9	V zahradě snů
10	Tancuj Karolíno
11	Vím, jak dá se žít
12	Ve tvých zátokách

Nyvé balady Už vítr to svál, V zahradě snů nebo Ve tvých zátokách jsou ovívány a svazovány gejzíry klišé. Romantické povzdechnutí se prolíná s nostalgickým klavírem, šuměním smyčců, přehnaně vcítěným zpěvem. Krajkoví krásných tónů je jen ozdobné a prázdné - takové písně se obracejí v karikatury, chybí jim rytmická nebo jiná "špína", která by je polidštila. V songu Ve tvých zátokách se o to hudební doprovod alespoň pokusil rockovějšími klávesami a syrovější kytarou, ale tu přehnanou krasohru stejně neusadil. Moderní byla jenom studiová technika, pomocí které nahrávky získaly zvukově vyleštěný design. Stejně působí hit Vím, jak se dá žít, který kluše v duchu davidovské dupárny "Já chci žít non stop" a působí hodně zvetšele.

Zpěvákův vzor Tom Jones riskoval během své kariéry víc, Karel Gott byl opatrný snad pokaždé. Vycházelo mu to a jeho současné lavírování mezi minulostí a přítomností český trh určitě ocení. Přesto se díky čtyřem či pěti odvážnějším písním gottovský středověk posunul směrem k roku 2002.

Karel Gott - Pokaždé. Obal alba.