Písničkář Pokáč

Písničkář Pokáč | foto: Jan Nožička

Koncerty jsou výnosnější než videa na YouTube, míní písničkář Pokáč

  • 0
Šestadvacetiletý písničkář, který si říká Pokáč, charakterizuje svou tvorbu s nadsázkou jako „nepovedený pokus o folk“ a sklízí úspěch u fanoušků především na YouTube. 19. května vydá svou první desku Vlasy, na níž se objeví duet s Kateřinou Marií Tichou nebo Pokáčův hit Vymlácený entry.

Není téma písně Vymlácený entry, kde zpíváte o počítačových hrách jako Prince of Persia nebo Doom, spíš záležitostí lidí o generaci starších?
Právě jsem zjistil, že se to týká poměrně širokého množství ročníků. Jasně, že je „pařili“ lidi, kterým je dnes přes třicet, ale moje generace taky. A píšou mi občas i dvacátníci, že to občas hráli. Ale patnáctiletí už jasně ne.

Zároveň zpíváte, že nechápete svět youtuberů. Ale vy jste přece na této platformě docela úspěšný, ne?
Myslím takové ty dvanáctileté kluky, co sledují hodinové „letsplaye“ (video, na němž někdo jiný hraje počítačovou hru, pozn. red.) a úplně to žerou. Tomu nerozumím a z mého pohledu to nedává smysl. Je to prostě generační věc.

Píšete texty pro sebe i pro jiné autory. Děláte při tom nějaký rozdíl?
Pro každého píšu trochu jiným stylem, což je asi logické. Beru to navíc jako příležitost a vím, že každý song mě posune někam dál.

Je to důvod, proč třeba mně osobně přijdou texty na desce písničkáře Voxela až ulepeně sluníčkové, zatímco ty z vaší připravované nahrávky se mi líbí? Dlužno dodat, že jste autorem těch i oněch.
Vašek Lebeda, který vystupuje jako Voxel, chtěl něco pozitivního, takže jsem to udělal tím stylem. Myslím si, že jsou to v pohodě texty.

Psát programově pozitivně, není to trochu obtížné?
Mně je pozitivní myšlení taky blízké. Jen to ve vlastních písničkách asi nedávám tolik najevo. Mám rád nadsázku. U Vaška to bylo mířené i na rádia, která třeba mě odmítají hrát. I proto jsem začal víc „krmit“ ten YouTube.

Je pro vás YouTube adekvátní náhrada rádia?
Můj primární cíl je dostat lidi na koncerty. Deska je reklama na koncert, tak to dneska prostě je. Hrát jen pro zvukaře už mě nebavilo a doufal jsem, že rádio lidi na ty koncerty přivede, což se nepovedlo. Začal jsem dávat věci na YouTube a lidi začali chodit. Musím to zaklepat.

Za přehrání písně v rádiu chodí i drobné tantiémy. Dá se říct, že vás YouTube uspokojí i v tomto směru?
Je to minimální až zanedbatelný podíl. Osmdesát procent mých příjmů tvoří koncerty. Na YouTube to funguje zhruba tak, že když si počet zhlédnutí vydělíte stovkou, dostanete se na peníze. Takže když Entry za dva roky vidělo 1,5 milionu lidí, dává to patnáct tisíc korun. To mám za jeden nebo dva koncerty. Taky jsem přestal videa na YouTube monetizovat, protože reklamy fanoušky jen zbytečně prudí.