Smuteční obřad začal za doprovodu Vyčítalova hitu To tenkrát v čtyřicátom pátom, v němž se vyznal ze svého obdivu k americké armádě. „Honza nikdy nedokázal o svých citech mluvit, možná je dokázal vyzpívat nebo se z nich vymalovat,“ zaznělo na jeho posledním rozloučení. „Honza vždycky věděl o velkém šéfovi. Věděl o něj a věřil v něj.“
Obřad byl v křesťanském duchu, zazněly žalmy i Boží slovo. Jan Vyčítal vyrůstal ve věřící rodině, což se na jeho světonázoru odrazilo.“Možná i to jej sytilo natolik, že tvořil nádhernou muziku a nikdy se nepoddal režimu. Je-li Bůh s námi, kdo je proti nám?“ zaznělo mimo jiné v rozloučení s ním.
Na závěr zazněla modlitba Otčenáš a píseň Vzpomínky poštmistrovic kluka, vjejížm textu Jan Vyčítal vzpomínal na své dětství. Na poslední cestě Vyčítala vyprovázela i píseň Hallelujah zpěváka Leonarda Cohena.
Zpěvák, kytarista, textař a tvůrce kreslených vtipů původně studoval grafiku, jíž se také zprvu věnoval, ale brzy jej zlákala muzika. V roce 1965 stál u zrodu skupiny Greenhorns, jež se za minulé éry musela přejmenovat na Zelenáče, a neoficiálně ji vedl, ač tehdy to bez hudebního vzdělání nemohl dělat „úředně“.
Po roce 1968 nesměl několik let publikovat, tvořil proto dočasně pod pseudonymy. Mnohé z amerických skladeb, které opatřil českými texty, zpíval sám Vyčítal nebo Michal Tučný. Byl také příležitostným textařem Hany Zagorové nebo Věry Martinové.
Nejen u trampských ohňů zlidověly písně Oranžovej expres, Pivní džíp, Cadillac, Rovnou, tady rovnou, Blízko Little Big Hornu, Červená řeka, Blues Folsomské věznice nebo Když náš táta hrál.
