Největším nepřítelem superkapel jako Chickenfoot jsou termíny, říká jeden z nejlepších současných rockových kytaristů Joe Satriani. "Každý z nás má různých projektů na roky dopředu a sladit naše diáře je neuvěřitelně náročný úkol."
Satriani ví, o čem mluví – v kvartetu Chickenfoot se s ním sešli nejskvělejší instrumentalisté střední generace amerického rocku: bubeník Red Hot Chili Peppers Chad Smith a dva členové Van Halen – Mike Anthony a Sammy Hagar. "Kdyby nebylo toho, že Van Halen nejsou v posledních letech příliš aktivní, asi bychom jen těžko vznikli."
Chickenfoot jsou typická "superkapela", což se dnes moc nevidí. Tato spojení špičkových hvězd byla typickým produktem začátku sedmdesátých let.
Však také naše hudba je poctou velkým kapelám z let 1969 až 1974. Všichni čtyři jsme začali dělat rock, protože jsme obdivovali Cream či Led Zeppelin. Ostatně, první skladba, kterou jsme hráli na jedné party v Las Vegas, byl Rock’n’Roll od Zeppelinů.
Tohle improvizované společné hraní vedlo ke vzniku Chickenfoot?
Byli jsme z toho nadšení. Někdy se vám stane, že hrajete s kolegy a vůbec se nemusíte na ničem domlouvat. Někdo udá téma a všechno jde samo. Jste jako jedna bytost. Cítíte, že jste součástí nějakého zázraku. A to se nám tehdy stalo. Bylo by škoda toho nevyužít.
Jste sólista a máte svou vlastní kapelu. V Chickenfoot jste jednou ze čtyř silných osobností. Čím se to liší?
V mé kapele je všechna odpovědnost na mně. V Chickenfoot vzniká vše se souhlasem ostatních. Ale protože jsme jasně zacílení a všichni směřujeme stejným směrem, žádné kompromisy dělat nemusíme. Jen rozvíjíme nápady těch druhých. Právě to mě baví.
Led Zeppelin řadu svých skladeb složili tak, že jamovali na motivy klasických blues z mississippské delty...
V tom se lišíme. Byl by to správný postup, jenže k tomu potřebujete mnohem víc času. My jsme to většinou dělali tak, že jsem něco napsal a poslal to ostatním po mailu. Každý si k tomu přidal své nápady a Sammy připojil slova. Pak jsme to nahráli načisto. Měli jsme jen čtyři volné nahrávací termíny, ale bez potíží jsme se do nich vešli.
Myslíte, že Chickenfoot je kapela na víc než na jednu desku? Většina klasických superskupin to rozpustila po jednom nebo dvou albech.
Zrovna Led Zeppelin to vydrželi deset let. Já si myslím, že vydržíme. Jsme totiž dobří a většinou i dlouholetí přátelé, kteří se konečně dostali ke společnému hraní. Není důvod, proč bychom nepokračovali i nadále.
Jsou Chickenfoot spíš studiová, nebo koncertní kapela?
Měli jsme zatím příliš málo koncertů, abych vám správně odpověděl. Ale v průběhu léta si hodně zahrajeme, takže zhruba v říjnu budu znát odpověď.
