Koncem 50. let jste coby teenager začínal v amatérských kapelách jako bubeník. Jak jste se k tomu dostal?
Když jsme po škole začali hrát dixieland, někdo musel hrát na bubny. A tak jsem bubnoval. A byl jsem naprostý samouk.
Na vojně jste začal hrát na kytaru a flétnu, že?
Na flétnu jsem předtím chodil do Lidové školy umění. Ale na vojně jsem na ni hrál málo, protože jsem působil v plukovním orchestru, kde se obsazení střídalo a upravovalo podle toho, co bylo potřeba hrát. Někdy jsem hrál i na ty bubny. Hráli jsme hlavně pochody a potom takový ten vyšší populár.
František Filipovský nebyl zrovna veselý, byl to docela vážný pán. Nebyl takový, jak ho lidi znají z televize, když daboval Funèse.
