RECENZE: Duo Soukup a Vidasov nachází romantiku v pornu

Slovní eskamotér Petr Soukup veršuje a zpívá o gauči, Praze, zastydlých máničkách, posílání hambatých fotek a taky o tom, že být z dobré rodiny není žádná pr...legrace.

Fotogalerie4

Petr Soukup, Jiří Vidasov a doprovodní hudebníci | foto: Jan Petr

Básník, stand-up komik a textař Petr Soukup, jehož talentu využila Lucie Bílá, Monika Bagárová, Eva Burešová a mnozí další natočil již druhé album ve spolupráci se skladatelem Jiřím Vidasovem, spolupracovníkem Emmy Smetany, Prago Union, Jana Bendiga či Dana Bárty. Po nahrávce Thrash Metal, která pochopitelně neměl s tímto žánrem pranic společného, je tu deska slibně nazvaná Bejt z dobrý rodiny není prdel.

Na první poslech je to kaleidoskop všemožných stylů a žánrů, zní tu pokus o nu-metal, disco, funky i variace a vlastně i parodie na tklivou power baladu Holt on, a to i včetně textu, v němž si Soukup nápaditě pohrává s anglickým sloganem Hold on a českým holt on.

S dalšími přehráním se z písní vylupují další a další nápady, přestávají to být jen črty a stávají se skutečnými skladbami. Vidasov je vlastně svým způsobem hitmaker, refrény písní Fotky, titulní Bejt z dobrý rodiny... nebo i zmíněná Holt on se zaryjí do hlavy a za jiných okolností by se rádia mohla omílat od rána do večera.

Petr Soukup & Jiří Vidasov

70 %

Bejt z dobrý rodiny není prdel

Jenže díky neškolenému pěvecko-mluvenému přednesu Petra Soukupa a slovní náplni téhož se tyto skladby v éteru nejspíš příliš často prohánět nebudou.

Soukup si hraje se slovy, love song v jeho podání vypadá zhruba takto: „Hledám si tu pravou/ale všechny stojí vlevo/navíc jsou dost plastový/a já jsem spíš dřevo...já nemám žádný míče/a nejsem v žádný lize/jenom jednu šikmou věž/a málokdy je v Pise“.

V reggae Bigbíťáci si utahuje z pravověrných rockerů, v atmosférické, klubovým trip hopem nasáklé Gauč opěvuje titulní kus nábytku. K této písni také vznikl klip, do něhož Petr Soukup podle vlastních slov potřeboval hodně romantickou dívku, neboť jde o neklidnější skladbu na desce. Našel ji v osobně pornoherečky Stacy Cruz.

A tak je se to má s celým albem. Melancholie se mísí s humorem s vážnou tváří. Kde by písničky teoreticky měly hladit nebo dojímat, hořknou na patře. Vtipné pointy přicházejí jakoby mimochodem, nikdo na ně halasně neupozorňuje. Co se zprvu tvářilo jako legrácka je ve skutečnosti docela vážnou výpovědí a naopak. Hudba nejen pro ty, kteří by „rádi dělali bordel“, ale pořád neví, jak „přetrhnout řetěz/odstranit plot a hlavně vyzout se z tátových bot“.