„Před časem jsem napsal šest velmi niterných textů, kde jsem vypsal všechny svoje pocity, které se ve mně míchají v mé nejoblíbenější části dne. Jsem v nich konkrétní a popisuju momenty, kdy sice nevím, proč jsem šťastný, ale užívám si to. Zároveň jsem toužil po skladbách s ambientní hudbou. Cítil jsem čím dál větší potřebu to propojit a natočit krátké album mluveného slova, které ta hudba podpoří,“ vysvětluje vznik projektu autor Petr Soukup, jehož texty nazpívaly například Lucie Bílá, Eva Burešová nebo Monika Bagárová.
Původně hledal jiný hlas pro přednes, ale postupně si uvědomil, že texty jsou natolik intimní, že je musí načíst sám. „Každý, kdo to zkusil, to moc hrál.“
Hudební složka se zpočátku měla tvořit v zahraničí, ale reálný časový horizont spolupráce byl tři roky. „Mně nebaví čekat,“ říká Petr Soukup bez okolků. A tak se obrátil ke svému příteli Denisu Sovovi. „Když jsem mu říkal, jak moc mě mrzí, že se to album asi nerealizuje, sedl si po chvíli ke klávesám a já věděl, že to cítí stejně jako já. Což je mimořádné,“ dodává textař.
„Hudbu jsem tvořil nejen na atmosféru Petrových textů, ale také na to, jakým způsobem je recitoval. Myslím, že díky našemu dlouhodobému přátelství byla práce jednodušší a bez dlouhého vysvětlování jsme věděli, jaký další krok chceme. Ambientní hudbu máme v oblibě oba. Petrova tvorba se mi vždy líbila, proto jsem ani chvilku neváhal a rád jsem se do té práce pustil,“ komentuje Denis Sova.
K poslechu Zlatejch hodinek je potřeba přistupovat ideálně s prázdnou hlavou a se specifickou náladou. Nejlépe je si ho pustit do sluchátek nad ránem, kdy se noc pozvolna mění v den a vaše mysl se nachází v magickém okamžiku na pokraji snění a probuzení. Nemá cenu se snažit ze všech sil poskládat se Soukupových slov nějaký smysluplný „příběh“, lepší je si do jeho obrazů a představ vložit vlastní zážitky, touhy či vzpomínky. V tomto ohledu je tento počin velmi otevřený dialogu s posluchačem.
Samozřejmě je nesmysl si Zlatý hodinky pouštět jako kulisu. Tedy ne že by to nebylo možné, ale v tom případě prošumí kolem a nezanechá v mysli prakticky nic. Je to nahrávka pro zvláštní příležitosti a je žádoucí ji takto vnímat.
Není to meditační hudba, přestože může uklidňovat. Je to album pro ty, kteří se umějí zastavit. Takto Zlatý hodinky charakterizují její tvůrci a je to více než trefné. Je možné to brát jako doporučení a také vlastně jako varování pro všechny, kteří by od Petra Soukupa na tomto EP čekali cosi na způsob jeho počinů se skladatelem Jiřím Vidasovem nazvaných Thrash metal či Bejt z dobrý rodiny není prdel.
