Pro koho jste letos v Andělech hlasoval?
Mezi mými favority jsou Kryštof, kteří podle mě udělali velice slušnou desku. Objevem je pro mě Ewa Farna, kterou zastupujeme. Přestože jí je třináct let a bulvár do ní šije hlava nehlava, tak si myslím, že na českém hudebním trhu nemá obdoby. Lidi ji často srovnávají s Darinkou Rolincovou, od osmi let pravidelně koncertuje, zbláznila celé Polsko a co se tady neví - vyhrála jednu z nejprestižnějších soutěží pro talenty v Polsku. A možná má jako jeden z mála interpretů z této republiky šanci se na komerční bázi prosadit na středoevropském trhu.
Když Anděly převzala Petarda, udílení se hodně nafouklo o doprovodné monstrakce, jako je Andělská ulice, Andělský vlak.. Je to nezbytné?
Český hudební rynek je velmi malý. Každý rok se jména vystupujících a nominovaných budou ze třiceti, čtyřiceti procent opakovat. Tak hledáme další formy, jak dostat tu muziku do širšího spektra. A nebudu zakrývat, souvisí to i s tím, že generální partner Allianz má jednu z tvrdých podmínek - výslednou sledovanost. My se zavazujeme, že Desku roku a Anděly bude sledovat dohromady více než dva miliony lidí. Což už je pořádná darda, protože se tam musí objevit i interpreti, který tu sledovanost v žádným případě nezvednou, ba naopak jí sundaj. Lenka Dusilová, zpěvačka roku, výborná kapela, bezvadný. Ale když se potom podíváte na sledovanost, kde je nějakých 970 tisíc v průměru, tak sledovanost na Lenku Dusilovou byla kolem 420 tisíc. To znamená, že široká veřejnost v tu chvíli jednoduše přepne jinam.
A co bylo vrcholem sledovanosti?
Helena Zeťová a Doga, ale já vždycky říkám, že to bylo tím, že na Nově šla reklama. Ale bohužel, je to tak, byl to Divokej Bill a Zeťová s Dogou, kteří měli 1,4 milionu a nějaký drobný. Takže můj přístup k Andělům je, že v první řadě mě zajímá sledovanost. Musím uvažovat tak, abychom se za rok nedostali na ČT2, za dva roky na Óčko, za tři roky jako rozhlasový pořad na rádio Impuls a za čtyři roky už to jenom někam napíšeme…
Dobře, ale netrpí tím žánry a hudebníci, kteří o nějaký masový zářez primárně neusilují? Neměly by to být i jejich ceny?
Jo, je to velký problém. Pro žánrovky je dneska reálné maximum, že se natočí dokument z předávání žánrových cen s jejich prezentací, s rozhovorem v Noci s Andělem. Protože skupina řádově sto padesáti tisíc diváků, které to zajímá, si ten pořad najde. Naším úkolem je zpropagovat ho natolik, aby věděli, kdy se vysílá.
Proč byla nově zavedena žánrová kategorie ska a reggae, když u nás vyšlo v tomto žánru skutečně jenom pár desek?
Když se podíváte, kolik desek vychází v kategorii hip hop, taky se letos nedostanete na vyšší číslo, než je deset, patnáct kusů těch oficiálních.
Právě. Není takové štěpení v našem případě už trochu kontraproduktivní? Snižuje se tím konkurence v rámci žánru.
Je to možná i proto, aby se upozornilo na to, že i tyhle desky vycházejí. Byla obrovská diskuse s Janou Kománkovou, jestli neoddělit hip hop a R&B, že jsou to zase dvě samostatný kapitoly. To byl náš návrh. Ale nakonec jsme se shodli, že to necháme pohromadě, protože už by to bylo o třech deskách v každý kategorii. Já si myslím, že žánrovky by měly být živý organismus, kterej bude rok od roku reagovat na to, jaký desky se objeví a které kategorie rozdělit.
Každoročně mě zaráží i to, kdo všechno je členem APH. Proč je tam třeba převor benedyktýnského kláštera nebo rektor Masarykovy univerzity?
Převor proto, že je to člověk, který pravidelně po dobu asi dvaceti let organizuje hudební aktivity na Břevnově, podílí se na aktivitách kolem Velehradu, má za sebou i hudební vzdělání a zajímá se bezprostředně o tuhletu muziku. Z duchovní sféry je tam ještě Otec Jakub, který kdysi byl v Olomouci a teď je někde u Českých Budějovic a plní úlohu promotéra, který organizuje kulturní život ve svojí oblasti. Z Masarykovy univerzity jsou tam lidé, kteří přednášejí muzikologii. Podle mě by Akademie měla plnit úlohu parlamentu. To znamená, že by tam měli být s prominutím od komančů až po ortodoxní pravičáky všichni. Seděl jsem před dvěma roky s Pierrem Burešem (pan Šiška patrně myslel kolegu Radka Bureše, pozn. aut.) a ten mi říkal: „Ty vole, jak tam může být Skalka a tyhlety starý záškvary?“ A já říkám, no nezlob se, ale to jsou lidi, který v branži dělají dlouho a k tomu showbyznysu mají stejně blízko jak ti mladí.
Vy akademikům každoročně zasíláte i seznam alb a videoklipů, pro která je možné hlasovat. Problém je, že je neúplný. Ti, co v něm nejsou, prostě pak nemají šanci. Za loňský rok je to třeba případ alba Southpaw i jejich klipu Isolated. Neměli by v APH být jenom lidi, kteří budou schopní vyplnit hlasovací lístek i bez takové „nápovědy“?
Spíš by to pro akademiky má být nějaká všeobecná informace, aby si uvědomili, který desky vlastně vyšly. Protože všichni z Akademiků na tom nejsou tak, že by se živili vyloženě jenom tím, že píšou o nových kapelách. Jsou tam třeba redaktoři rádií. Navíc je potřeba si uvědomit, že se jedná o desky vydavatelství, které jsou zastoupeny v IFPI. Protože Anděl jsou ceny Mezinárodní organizace gramofonovýho průmyslu (IFPI), podle toho vznikly a podle toho se udělují. V podstatě kdyby nějaká takováhle deska měla vyhrát a vydavatel nebyl členem IFPI, tak to vlastně ani nejde.
Jaký je váš vztah k Českému slavíkovi?
Já myslím, že každá anketa, která se týká muziky, má smysl. Showbyznys by měl držet pohromadě. Když se nebude mluvit o interpretech a nebudou se vyhlašovat ceny, tak to bude v té alternativní i komerční bázi stále těžší, desky se přestanou prodávat. A ten hlavní smysl by měl vést k tomu, aby muzikanti měli možnost sdělit svoje písně a aby našli svýho posluchače. Samozřejmě, můžeme diskutovat o tom, jestli už Slavík není přežitý, jestli to Karel dostane po padesáté, jestli se Lucka zase dostane před Anetu nebo ne, ale když si vezmete výsledky sledovanosti, což je 2,2 milionu diváků, tak to portfolio lidí, které to zajímá, tady pořád je.
Petarda koupila licenci i na slovenské Aurely. Dělali jste jeden ročník. Máte nějaké srovnání?
Dělali jsme loni v Žilině první ročník a povedlo se nám dvojnásobně zvednout sledovanost na Slovenské televizi, kdy jsme se dostali na nějakých 550 tisíc diváků, ačkoliv předtím to skomíralo. Slovensko je specifické v tom, že tam vychází podstatně méně desek a ta muzika je trochu jinak koncipovaná. Podle mě je tam trochu víc alternativy, v podstatě lepší hip hop než u nás a podstatně lepší dance scéna. Takže i ten program může být koncipován trošku jinak. Když skončil první ročník slovenských Aurelů, zhruba za dva dny běžel komentář zasvěceného redaktora na Radiožurnálu, který hodnotil a srovnával Anděly a Aurely a končil slovy: Organizátoři českých Andělů, by se mohli od slovenských učit. Přitom to dělá stejná firma.
Vám se podařilo na letošního Anděla získat státní dotaci šest milionů korun. Měl na to nějaký vliv váš vztah k ODS?
To bychom museli znát tu osobu, která v tom rozpočtovém výboru navrhla, že tahle věc by mohla být podpořena. Jestli to byl někdo z KDU nebo ODS, to už bych nechal na politicích. Ta příležitost a šance je tady pro všechny. Kdokoliv může do Parlamentu napsat žádost s akcí, která podle něj bude mít nějaký přínos a význam. My jsem přišli s nápadem, že v předvečer Andělů chceme udělat po republice řádově dvě stě padesát, tři sta koncertů, napříč žánry. Od country až po heavy metal. Ve všech vesničkách i městech se bude hrát pod hlavičkou Anděl Allianz, my každý ten koncert podpoříme nějakou částkou, připravíme masivní kampaň a recesisticky chceme vytvořit zápis do Guinnesovy knihy rekordů v počtu koncertů pod jednou hlavičkou v jeden večer. V České republice, potažmo ve střední Evropě. Teď agentura Dobrý den zjišťuje, jestli to nezasáhne celou Evropu. Mělo by se udělat i CD výherců Andělů jednotlivých kategorií, které půjde bezplatně do dětských domovů po celé ČR a nebude prodejné.
KDO JE PETR ŠIŠKA
Mgr. Petr Šiška se narodil 4. května 1965 v Třinci. Vystudoval Pedagogickou fakultu Ostravské univerzity. Od roku 1987 se živil jako profesionální hudebník ve skupinách Petarda, Excitron a v doprovodných kapelách Věry Špinarové a Heidi Janků. Od roku 1990 byl moderátorem Nočního proudu Československého rozhlasu a jako redaktor a moderátor spolupracoval s televizemi Cable plus film, TV Premiéra a Česká televize. Je autorem řady písňových textů např. pro Věru Špinarovou (Když se láskám stýská aj.) Karla Gotta (Pokaždé), Helenu Vondráčkovou (To tehdy padal déšť, Sundej kravatu aj.), Petra Koláře (Ještě, že tě lásko mám) a dále Hanu Zagorovou, Leonu Machálkovou, Bohuše Matuše, Jitku Zelenkovou, Kateřinu Brožovou či skupiny Argema a Doga. Je zakladatelem třineckého festivalu Noc plná hvězd (1993) a generálním ředitelem a předsedou představenstva společnosti Petarda Production a.s. Spolupodílel se například na realizaci šedesátin Ládi Kerndla ve Státní opeře, koncertu Jaromíra Nohavici Ahoj Ostravo a produkoval Nohavicovo DVD Jarek Nohavica Doma.
Kompletní rozhovor najdete v únorovém čísle časopisu Filter.
