RECENZE: Tenora uvěznil sníh, koncert však skončil dobře. Ponaučením

Galakoncerty operních hvězd stojí a padají s osobním charismatem pozvaného zpěváka či pozvané zpěvačky. Ostatně z jakého jiného důvodu poslouchat árie, které se v programech beztak stále opakují a navíc jsou vytržené z dramatického kontextu?

Angel Joy Blueová, Petr Nekoranec a Maria Agrestaová na koncertě v Obecním domě | foto: Petr Dyrc

Tato otázka mohla vyvstat i během úterního večera v Obecním domě, který byl součástí koncertního cyklu pořádaného agenturou Nachtigall Artists. Ta původně vsadila na spojení předního amerického tenora Stephena Costella a dvou mladých sopranistek, jejichž jména nelze považovat vyloženě za hvězdná, které se však v posledních letech začínají pohybovat ve světové „první lize“. Název koncertu Questa o Quella? odkazoval na árii přelétavého Vévody z Verdiho Rigoletta.

Tenoristu však bohužel uvěznila v New Yorku sněhová bouře, a tak místo něj zaskočil mladý český pěvec Petr Nekoranec, v současnosti člen operního studia při Bavorské státní opeře v Mnichově.

Questa o Quella?

65 %

Petr Nekoranec, Maria Agrestaová, Angel Joy Blueová

PKF - Prague Philharmonia, dirigent Francesco Ivan Ciampa

Teprve třiadvacetiletému tenoristovi ale neprospělo, že program zůstal - až na jednu vypuštěnou scénu z La traviaty – beze změny. Byl zkrátka ušit pro jiného, zralejšího pěvce, kdežto Nekoranec je „teprve“ student, který při jiných příležitostech předvedl, že umí krásně zazpívat třeba italské kanzonety, a kterého by člověk rád slyšel přednášet Mozartovy árie s jejich prostou citovostí. Verdiho a Pucciniho árie ale patří do jiného světa.

Samozřejmě jsou ještě těžší role než Rudolf z Pucciniho Bohémy, ale právě v ukázkách z této opery se ukazovaly současné limity mladičkého zpěváka, především úzký a slabý zvuk a matná barva. O něco lépe mu zněl Alfred z La traviaty a Vévoda z Rigoletta, ale než do nich bude schopný vložit všechnu nezbytnou energii, uplyne ještě hodně času. Proč spěchat.

Zazpívali i West Side Story

Z obou pěvkyň působila bezprostředněji Američanka Angel Joy Blueová, která na sebe před několika lety upozornila v soutěži Plácida Dominga Operalia. Majitelka sytého barevného hlasu kromě Mimi z Bohémy zazpívala půvabně a s pečlivou češtinou i Rusalčinu árii o měsíčku z Dvořákovy opery.

Italka Maria Agrestaová vedle ní zanechala chladnější, i když ne vyloženě špatný dojem. Svůj silný hlas umí zkrotit do piana, což předvedla v árii Violety z La traviaty i ve slavné árii Casta diva z Belliniho Normy, ale bylo to spíš mechanické zesilování a zeslabování, opájení se zvukem, které z obsahu tolik nesdělovalo. V přídavcích si obě dámy s tenoristou zanotovaly Tonight z West Side Story a přípitek z Verdiho La traviaty. Tradičně dobrý doprovod poskytla PKF - Prague Philharmonia, kterou řídil Francesco Ivan Ciampa.

Tento koncert nebyl v pravém slova smyslu hvězdný. Co tedy přinesl? Pro někoho prostě zábavu vrcholící rautem. Pro někoho možná zjištění, že máme nadaného mladého tenora, který ale nesmí svou kariéru uspěchat, nechce-li přijít o hlas. A že dvě zpěvačky by v souboru Národního divadla, kde se často zpívá čítankově špatně, svou úrovní zářily. Toto cenné, i když nijak nové ponaučení lze svým způsobem považovat za dobrý konec.