„Baví mě, když se na moji muziku podívá někdo jiný. Často jsem do ní tak zahleděný, že si nevšimnu, že třeba jedna věta nedává smysl. Rád se poradím a do nějaké míry si do toho nechám i kecat,“ hodnotí spolupráci Lüftner.
Hlavní zadání pro Škocha však bylo, aby dal zpěvákově akordeonu nový zvuk. „Já jsem si představoval moderní zvuk, ale zas aby to neznělo jako synťák. Týká se to skladeb Celebrity a 10 000 dnů. A jestli se to povedlo, ať posoudí jiní,“ říká.
U skladby Celebrity se hudebník potýkal s přízemnějším problémem – nezbyly mu peníze na reklamu. „Chtěl jsem video promovat na YouTube, jinak to mezi lidi dostat neumím. Takže docela silná písnička propadla vniveč. Ale teď už mám tým lidí, se kterým můžu probrat postup. Ono je totiž stejně důležité písničku udělat, jako ji potom prodat,“ soudí Lüftner.
Snaha kvůli akordeonu nespadnout do kategorie „Hašlerův následovník“ se u něj projevuje i v oblečení. „Hlavně nenosit košili a kšandy, naopak si vzít kšiltovku, aby lidi pochopili, že to je stejný nástroj, ale jiný žánr,“ vysvětluje.
Na koncerty jezdí Lüftner s různou sestavou podle toho, kolik je na cestu peněz. „Většinu festivalů jsme letos absolvovali ve třech. Máme basáka a kytarista Jirka Straněk ještě šlape na cajon, takže pokryjeme čtyři nástroje, ale vejdeme se do jednoho auta. Párkrát jsme měli bicí, a to jsme si užili. Na druhou stranu je dobré nevypadnout z písničkářství. Ve Svitavách byl koncert levný, tak jsem jel sám a nakonec to bylo stejně fajn,“ líčí Lüftner. Důležité je podle něj být během sezony hlavně rozehraný, což se daří. „Jen před křtem jsme si dali měsíc pauzu. To byla chyba. Ale učíme se tím,“ říká.
Lüftner pochází z Ústí nad Labem a na své rodiště nedá dopustit: „Říká se, že to je do okolí nejhezčeji posazené město, i když samo o sobě není žádná perla. Nemáme nářečí a lidi se tam moc nesmějí, ale vždycky se domů těším a jsem rád, že mám práci, která mi to umožňuje. Praha je na mě moc anonymní.“
