RECENZE: Facka dezolátům. Hapkovy a Horáčkovy písně se musejí umět „zahrát“

U příležitosti nedožitých osmdesátých narozenin se v dubnu 2024 v Kongresovém centru v Praze konal koncert Petr Hapka 80. Záznam vystoupení, na němž Hapkovy melodie, povětšinou se slovy textaře Michala Horáčka, zpívali Vojtěch Dyk, Aneta Langerová, Štěpán Kozub nebo Michal Malátný, vyšel na dvojCD.

Komplet zahajuje kabaretiérská Šaškové počmáraní, o níž se pěvecky podělili pánové Malátný, Kozub a Dyk. Ani jeden z nich jí ale nedokázal vtisknout tu rozvernou „manéžovou“ a klaunskou rozvernost Bolka Polívky. Lépe se vedlo Kateřině Marii Tiché v intimní Vaně plné fialek a také Lence Nové ve skladbě Na hotelu v Olomouci. Lépe než s Šašky počmáranými si Michal Malátný poradil s ústřední skladbou filmu Páni kluci Nestůj a pojď, které dokázal vtisknout něco z chlapecky čistého a nevinného pohledu na svět, s nímž ji před lety interpretoval Václav Neckář.

Prvním vrcholem je nicméně studená, svíravá skladba V penzionu svět. Michael Kocáb ji na zmíněném koncertě zazpíval snad s ještě větší skepsí a hořkostí než na stejnojmenném albu z roku 1988. Drtivá, nadčasová píseň, podobně jako Stáří, kde původní mluvený part herce Josefa Kemra převzala Natálie Kocábová. Nečekaná kombinace, nicméně funkční. Překvapivá je rovněž účast písničkáře Xaviera Baumaxy. V songu Buřty, pivo a nenávist se velmi správně nesnažil imitovat hřmotný zpěv Petra Hapky, ale přišel s vlastní osobitou interpretací a z písně udělal něco na způsob ironickému výsměchu všem dezolátům, remcalům a duchem chudým „odborníkům na všechno“.

Petr Hapka 80

60 %

Kde se naopak původní interpretace s novou nijak nepotkala, je původně krásná milostná píseň Rozeznávám. Vojtěch Dyk se vzdálil cudnému civilismu a tajemství Richarda Müllera, nedokázal ale náladě skladby vniknout pod kůži a navíc si neodpustil v tomto případě nepříliš vhodnou pěveckou exhibici: „Poslechněte si a žasněte, jak dlouho dokážu udržet tón“.

Sporná je také do uspávajícího symfonického kýče se rozlévající První noc v novém bytě a také dvě závěrečné položky nahrávky.

Levandulová byla od počátku míněna jako jemná parodie na milostné písně, což původní interpretka Hana Hegerová pochopila, ne tak sbor všech na koncertě vystupujících, který z ní udělal víceméně estrádní halekačku. A podobně, včetně trapného rozezpívávání a hecování publika, bohužel přistoupili všichni zúčastnění k jízlivé kritice konzumerizmu Štěstí je krásná věc. Pryč je blazeované fanfarónství Richarda Müllera, píseň přišla o kritický osten a stala se z ní natahovaná roztleskávačka na rozloučenou. V tomto případě se rozhodně vyplatí poslechnout si raději znovu původní verzi.

Dvojalbum Petr Hapka 80 na všech kladech a záporech kromě jiného znovu připomíná, jak moc v případě Hapkových melodií a Horáčkových textů záleželo na správném pochopení písně, schopnosti postihnout všechny její odstíny a pak správně interpretovat. Ono mnohdy nestačilo je „jen“ zazpívat, bylo třeba podat i herecký výkon. Stát se hlavní postavou příběhu, který ten který song vypráví.