Na rádia působím jako infekce, tvrdí slovenský zpěvák Peter Lipa

  13:57aktualizováno  13:57
V Česku je vnímaný hlavně jako jazzman, ale nejen touto hudbou je živ pětasedmdesátiletý slovenský zpěvák Peter Lipa. Roky se stejně úspěšně věnuje blues a nebrání se ani lehčím žánrům, jak dokazuje mimo jiné i na aktuální desce Dobré meno.

Peter Lipa | foto: Jakub Gulyás

Jde vaše nové album Dobré meno stylově zařadit?
Moc ne. Nechci říkat, že je to moje taktika. Dělám to přirozeně, živelně. Ale pokud se mi daří vytvořit něco, co by šlo označit za „lipovské“, něco pro mě charakteristické, je to nejvyšší cíl, jaký může umělec mít. Takže plavu nad tím, jestli jsem, nebo nejsem jazzman, kolik tam je, nebo není jazzu a tak podobně.

Jako když spustí Eric Clapton na kytaru a každý pozná, že to je on?
No třeba. Nebo když začal zpívat Joe Cocker, tak nikdo neřešil, jestli je to blues, jazz nebo pop music. Prostě to byl Joe Cocker.

Protože to, co děláte vy, je z části pop, ne?
Určitě, vůbec se tomu nebráním. Mám ambici, aby se některé moje skladby mohly hrát v normálních rádiích, ale zároveň toho neumím dosáhnout. Jde sice o normální písničky, ale protože jsem byl roky zařazený v jazzové škatulce, jsem pro komerční rádia postrachem. Někdy mám dokonce pocit, jako bych měl infekční nemoc – kdyby mě nasadili, tak se jim pokazí celé rádio.

A ani ten zákon, že určité procento vysílacího času musí obsáhnout slovenská tvorba, vám nepomůže?
Ale ano, to bych kecal. Na Rádiu Slovensko se občas vyskytnu. Teď se tam změnila dramaturgie a tak jednou týdně zazní moje písnička. A to mi úplně stačí. Nečekám, že by mě někdo nasadil do rotace. Ale živím se jako muzikant, mám kapelu, hraju a nahrávám, tak mi přijde logické objevit se i v rádiích.

Na desce je třináct skladeb. Není to dneska skoro až nadlimitní délka?
Myslím si, že kdo chce, tak si to doma nebo třeba v autě poslechne celé. Navíc se nechystám brzy nahrávat další album. Ale nevýhoda je, že když přemýšlím nad vinylem, tak na něj se padesát minut hudby nevejde...

Peter Lipa - Motýľ

Jak to budete řešit? Vyberete jen něco, nebo bude dvojité album?
Na dvojité by to bylo zase málo. Takže budu muset něco vybrat a možná k tomu ještě něco dohrát. Ale to bude trvat aspoň rok, než to dáme dohromady.

Většina skladeb vznikala živě s kapelou. Je to pro vás preferovaný způsob práce?
My jsme to nacvičili, ve studiu si sedli a jednu za druhou písně nahráli. Samozřejmě se dotáčely nějaké saxofony, protože na všechny hraje jeden člověk, možná jedna kytara a nějaké perkuse. Jde o technologii, kterou jsem u nahrávání dlouho nepoužil. Dva tracky na desce jsou produktem počítačové, samplovací a programovací práce – duet se Zuzkou Mikulcovou Nenápadný nápad a píseň Motýľ. Nahrávat živě mě baví, ale většinou nemám ten luxus mít písně zaranžované a nazkoušené s kapelou. A dobrodružství je pro mě obojí. V té vrstvící technice můžeme použít zvuky, které při živém hraní udělat nejde.

Fotogalerie

Minulý týden jste měl dva koncerty v pražském Jazz Docku. Jak jste na tom s českým publikem?
Mám naštěstí nějakou československou historii a v Česku je navíc objektivně víc pořadatelů a diváků. Početně i kvalitativně. Takže zde hraju docela dost. Víc na Moravě, ale nedávno jsem hrál například v Karlových Varech a taky to bylo skvělé. Na Slovensku jsem ovšem dosáhl na status člověka, jehož dvě tři písničky lidé běžně poznávají.

Vstupenky na iDNES Ticket

Jak se to projevuje?
Letos budu hrát třeba na festivalu Pohoda ve slušném čase a na slušné scéně. Berou mě tam jako součást věci, což se mi v Česku nestane. Tady jsem víc považovaný za toho jazzmana. Ale fanoušci, co na koncerty chodí, moje věci znají a odezva je výborná. V minulosti jsem hrál na Colours of Ostrava, Sázavafestu nebo Benátské. Ale jsem už starší interpret a mnozí pořadatelé chtějí prezentovat něco mladého a aktuálního.

Nicméně deska Dobré meno je aktuální dost.
Myslím, že ano. Že je důkazem, že stále žiju a nevzpomínám jen na staré časy. Pracuji s hudebníky, kteří jsou o padesát let mladší než já. V případě pětadvacetiletého bubeníka to platí přesně a ostatní nejsou o tolik starší. Mám vyzkoušeno, že když dostanu šanci, dovedu posluchače přesvědčit, i když o mně předem třeba nic nevědí.


Nejčtenější

Přetočte poslední řadu Hry o trůny, žádají v petici statisíce fanoušků

Záběr z předposledního dílu seriálu Hra o trůny

Více než sedm set tisíc lidí z celého světa už podepsalo petici, která žádá producenty seriálu Hra o trůny, aby právě...

POSLEDNÍ DOJMY: Seriál Hra o trůny skončil. Jak, to už není důležité

Z finále seriálu Hra o trůny

Představa, že ve stejném okamžiku miliony lidí na celé světě zklamaně vyhrkly: „A to má být všechno?!“, je svým...

GLOSA: Leoš Mareš na koncert v O2 areně přivedl i Freddieho Mercuryho

Leoš Mareš 16. května 2019 v pražské O2 areně

Po roce je Leoš Mareš opět v O2 areně. Ve čtvrtek v Praze absolvoval první ze série tří koncertů. Měl vyprodáno a...

Eurovizi vyhrál favorizovaný Nizozemec, Lake Malawi skončili jedenáctí

Duncan Laurence z Nizozemska ve finále Eurovize 2019.

Příští ročník Eurovize se díky vítězství Duncana Laurence bude konat v Nizozemsku. Česká kapela Lake Malawi si vedla...

GLOSA: Madonna v Eurovizi? Naživo dost ostuda, ze záznamu úplný výsměch

Madonna jako host na finále Eurovize 2019 v Tel Avivu

Ještě několik dní před vysíláním sobotního finále letošní Eurovize nebylo jisté, zda americká zpěvačka Madonna v Tel...

Další z rubriky

V Poděbradech Forman rošťačil s Havlem. Teď tu zazní Amadeus s orchestrem

Z Formanova fillmu Amadeus: Tom Hulce jako Mozart.

Hlavním tahákem festivalu Soundtrack Poděbrady zaměřeného na filmovou hudbu bude projekce oscarového snímku Amadeus s...

Favoritem Eurovize je stále Nizozemsko, ve finále zazpívá i Madonna

Duncan Laurence z Nizozemska ve druhém semifinále Eurovize v izraelském Tel...

Nizozemský zpěvák Duncan Laurence zůstává hlavním favoritem letošního ročníku soutěže Eurovize v izraelském Tel Avivu....

KOMENTÁŘ: Palestinci, Makedonci, bojkoty. Jinak však Eurovize ctila hudbu

Nizozemský zpěvák Duncan Laurence s trofejí za své vítězství v Eurovizi 2019

Do poslední chvíle nejisté vítězství muzikálně skvělého Nizozemce Duncana Laurence nad mnohými bizáry bylo vítaným...

PŘÍBĚH: Nechci druhé dítě, partner ano
PŘÍBĚH: Nechci druhé dítě, partner ano

Přítel na mě tlačí že chce druhé dítě synovi je 6 let a že by to už chtělo druhé. Jenže já druhé nechci. Když mu řeknu důvody ( jsem na vše sama nemáme ani hlídací babičku, přítel s námi nikam nechce výlet, dovolená vše sama se synem.) On si stejně mele svou ale že by něco změnil to ne.

Najdete na iDNES.cz