Otec Peroutka pochází z malé vesničky Krumvíř v okrese Břeclav. Do jezuitského řádu vstoupil v roce 1949. Nebyla to nejšťastnější doba. Byl zrovna na Velehradě v noviciátu, když v noci z 13. na 14. dubna 1950 přišla Státní bezpečnost a řeholníky z kláštera vyhnala.
Peroutka byl internován asi dva měsíce v klášteře Bohosudov v severních Čechách, potom stavěl poblíž Berouna novou přehradu. Po návratu domů pracoval jako dělník ve strojírenské výrobě v Brně-Slatině.
Na konci padesátých let se znovu dostal do zorného pole StB. Byl odsouzen na pět let za podvracení republiky. "Ale měl jsem štěstí, po půl roce jsem se dostal při amnestii na svobodu," vzpomíná kněz.
Po vpádu vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 odchází Stanislav Peroutka studovat teologii do rakouského Innsbrucku. Zde byl také v roce 1969 vysvěcen na kněze. Od roku 1971 kaplanoval v Bučovicích a postupně vystřídal působiště ve Šlapanicích, v jižním pohraničí, po roce 1990 působil pět let v Mohelnici.
"S poutníky mám dobrou zkušenost," ujišťuje Peroutka. Na národní cyrilometodějskou pouť se těší. Na Velehrad přijede mnoho lidí, kterým bude moci být jako kněz prospěšný.
