Když tu v roce 1996 hráli poprvé, byli na vrcholu slávy, jejich deska No Code se tehdy u nás stala jedním z nejprodávanějších alb roku. Pubertální holky hystericky vzývaly zpěváka Eddieho Veddera, Sportovní hala se otřásala v základech. Nikomu nevadilo ani dvouhodinové zpoždění.
Příští pátek se kapela do Prahy vrátí už potřetí, s novým albem, které má potvrdit její návrat na špičku světového showbyznysu.
Na počátku jedné z nejslavnějších amerických rockových kapel byla paradoxně smrt. Zatímco spřízněná skupina Nirvana úmrtím zpěváka Kurta Cobaina skončila, historie Pearl Jam se začala psát nedlouho poté, co se heroinem předávkoval čtyřiadvacetiletý Andy Wood, hlas začínající kapely Mother Love Bone.
Zbytek skupiny ze Seattlu, která již měla za sebou debutové album, tvořili kytarista Stone Gossard a basák Jeff Ament. Ti dva se po „smuteční“ pauze rozhodli v hudební kariéře pokračovat a přibrali k sobě dalšího kytaristu, Mikea McCreadyho.
Z kapely Soundgarden si tenkrát půjčili bubeníka Matta Camerona, který se roku 1998 k Pearl Jam připojil definitivně a hraje s nimi dodnes.
Unešení energií
Pořád jim však chyběla náhrada za zesnulého Wooda. Do dne, kdy se demonahrávky Mother Love Bone dostaly díky Jacku Ironsovi z Red Hot Chili Peppers do rukou Eddieho Veddera, žijícího tou dobou v San Diegu.
Zpěvák, který už vystřídal několik kapel a jenž byl v jižní Kalifornii známou postavou, zrovna pracoval jako pumpař, a během noční šichty stihl dopsat k písním texty. Druhý den je nazpíval a nahrál a obratem poslal do Seattlu.
Trojice tehdejších stálých členů Mother Love Bone byla výsledkem unešená a fascinovaná. Hlasem, texty, energií, která z Veddera čišela i skrze magnetofonovou pásku. (Mimochodem, dvě z těch skladeb se později proslavily pod názvy Alive a Once.)
Psal se rok 1990 a sympatický pumpař při cestě do Seattlu stvořil text k dalšímu budoucímu hitu, písni Black. Kapela Pearl Jam byla o pár hodin později kompletní. Byť název ještě několikrát měnila stejně jako bubeníky, základní obsazení skupiny už zůstalo neměnné.
O původu nového názvu kapela dodnes ráda mlží; podle nejoblíbenější teorie měl Eddie Vedder babičku Pearl, jež měla indiánské předky a díky tomu uměla vyrábět skvělou halucinogenní marmeládu. Názvem Pearl Jam tak prý chtěl Eddie své příbuzné vzdát hold.
Nicméně své první vystoupení 22. října 1990 odehráli ještě pod názvem Mookie Blaylock, což byl slavný basketbalista z NBA. Právě ze strachu před managementem tohoto profesionálního hráče a kvůli dalším problémům, které jim název přinášel, se přejmenovali na Pearl Jam. A u toho už zůstali.
Otcové grunge
V roce 1992 vydali první album s názvem Ten - podle mnohých kritiků i příznivců těchto jedenáct skladeb zůstalo tím vůbec nejlepším, co kdy stvořili. Nicméně s železnou pravidelností už patnáct let Pearl Jam vydávají jedno album za druhým. Každé dva roky, někdy měli pauzu mezi natáčením dokonce i kratší.
Celkem vyslali do světa deset řadových alb, k tomu dalších devět živých nahrávek z koncertů. Od svého vzniku prodali podle vydavatelů okolo 60 milionů kopií alb po celém světě.
Stali se spoluzakladateli stylu grunge, jehož hlavní hvězdou byla už zmiňovaná kapela Nirvana v čele s Kurtem Cobainem. Na rozdíl od Cobaina a třeba i Laynea Stanleyho z další grungeové kapely Alice In Chains (zemřel také na předávkování) však Eddie Vedder naštěstí nikdy netíhl k životu na tvrdých drogách. Od problémů a depresí, které ho trápily, utíkal radši k muzice.
V textech se jeho frustrace projevují dodnes. A to hlavně ty politické. Ostatně, zájem o veřejné dění a potřeba ho komentovat formovaly obraz Pearl Jam u veřejnosti měrou nemalou. Stačí zmínit název singlu z jejich letošního alba. Jmenuje se World Wide Suicide, což lze přeložit jako Celosvětová sebevražda. Řeč je - jak jinak - o válce v Iráku.
Slavnými se však stali také díky odmítání komerce a reklamy vůbec, za celou svou kariéru natočili Pearl Jam pouhé tři videoklipy. Jeden z nich, k písni Jeremy, je o veřejné sebevraždě malého chlapce a vyhrál cenu MTV.
Pro tu si však samozřejmě na předávání nikdo nepřišel, stejně jako pro mnohé další, které kapela během svého působení získala. Jinak o členech kapely nikdy nepronikl do médií ani sebemenší skandál, a už se to asi ani nestane.
Z Veddera se mezitím stal hrdý otec a kvůli své dvouleté dceři se prý snaží nežít jako „bláznivý profesor“. Alespoň v době, kdy nepíše nové skladby. Vedder dnes tvrdí, že muzice už nehodlá obětovat celý život. A dodává, že pokud se jemu i jeho kolegům bude nadále dařit a vedle hudby budou schopní fungovat jako otcové rodin, je to prý znamení, že hudební průmysl není tak zkažený, jak se zdá.
