Maybe I’m Amazed (1970)
Album McCartney vzniklo ještě za „života“ Beatles a vyšlo, trochu natruc, tři týdny před labutí písní kapely Let It Be. Hudebník jej natočil sám jen s občasnou výpomocí manželky Lindy. Té je ostatně věnovaný i lovesong Maybe I’m Amazed. Hit, který se kupodivu nedostal na singl, hrává McCartney dodnes s úspěchem na koncertech.
Too Many People (1971)
Paranoidní Lennon slyšel v řadě písní z desky Ram zlomyslné odkazy na sebe a Yoko. Dlužno dodat, že některým veršům zrovna z úvodní písně Too Many People McCartney tyto významy později přiznal. Dobová kritika nebyla z desky příliš nadšená, přesto se tu najdou chytlavé melodie jako The Back Seat of My Car nebo právě Too Many People.
Give Ireland Back to the Irish (1972)
Snad první McCartneyho píseň s vyloženě společensko-politickým poselstvím reagovala na incident známý jako Krvavá neděle, při němž britští vojáci stříleli do neozbrojených civilistů. Vraťte Irsko Irům vyzývá hudebník v jinak poměrně vesele pojaté, až skočné písničce. Skladba si vysloužila zákaz od BBC a když se dostala do žebříčků, mluvili o ní jako o „nahrávce skupiny Wings“. Tu si mezitím McCartney založil, protože mu chyběl kapelový život.
My Love (1973)
Před vydáním alba Red Rose Speedway vyrazili Wings na šňůru, nejdříve jen jednou dodávkou na zkoušku po britských univerzitách. To kapelu stmelilo, a tak přichází s dobře přijatou deskou a první McCartneyho sólovým singlem na špičce americké hitparády – písní My Love. Zaujme spíše příznivce mccartneyovských slaďáků, ale do zlatého fondu jeho hitů jednoznačně patří.
Live and Let Die (1973)
Nelze opomenout singlovou skladbu Live and Let Die, která se stala titulní písní stejnojmenné bondovky. Zajímavé je, že tvůrci počítali s tím, že McCartney píseň sice napíše, ale pro film ji nazpívá někdo jako Shirley Bassey. Že by jim měl odehrát sám autor se svými Wings, přesvdědčil bondovského producenta Harryho Saltzmana až beatlovský producent George Martin (Saltzman před devíti lety odmítl produkovart Perný den a rozhodl se tuhle chybu neopakovat).
Band on the Run (1973)
Do konce roku stihli Wings přijít ještě s deskou Band on the Run natáčenou za dobrodružných okolností v africkém Lagosu. McCartney se tu prezentuje v rockové poloze v písních Jet, Let Me Roll It či Helen Wheels i s baladami Bluebird nebo Picasso’s Last Words (Drink to Me), která vznikla na popud Dustina Hoggmana, jenž nevěřil, že muzikant dokáže napsat píseň o čemkoliv (tedy i o úmrtí slavného malíře). Vlajkovou lodí tohoto období je však zcela jednoznačně titulní píseň skvěle přijatého alba.
Venus and Mars/Rock Show (1975)
Také z následující desky Venus and Mars je asi nejpamětnější úvodní skladba, respektive dvě skladby spojené za sebou. Venus and Mars je akustická balada o návštěvníkovi, který čeká na start koncertu, a přechází ve+ stadionovou vypalovačku Rock Show s odkazy na Jimmyho Page z Led Zeppelin a další kulturní ikony doby.
Mull of Kintyre (1977)
Pocta skotskému poloostrovu Kintyre se dostala na singl krátce před vydáním desky London Town. Venkovská píseň se vším všudy – od nápěvu, přes text po aranži zahrnující dudy – se stala nejúspěšnějším singlem Wings, jako prvního v historii vůbec se jej prodaly přes dva miliony kusů. Z pozice britského nejprodávanějšího singlu píseň sesadila až o sedm let později charitativní skladba Do They Know It’s Christmas? (Mull of Kintyre se prodalo o 160 tisíc kusů víc než singlu She Loves You na samém vrcholu beatlemánie.)
Wonderful Christmastime (1979)
Poslední deska Wings Back to the Egg se nepovedla. Reputaci si McCartney zachránil skladbou Wonderful Christmastime, jež vyšla před Vánocemi 1979 a dnes už patří mezi sváteční klasiku. Teď, v červnu, vřele doporučujeme nepouštět si ji! (A když už, tak alespoň vybíráme loňskou a cappela verzi s Jimmym Fallonem a dalšími hvězdami.)
Coming Up (1980)
Do osmdesátých let vstoupil Paul McCartney na lehké vlně syntezátorů a s novým čistě sólovým albem nazvaným McCartney II (podobnost s první deskou po Beatles není čistě náhodná). Kritici desku nazvali mimo jiné „nejhůře přijatou sólovou prací někoho z Beatles“. Komerčně však bylo McCartney II relativně úspěšné. Do povědomí se nejvíc zapsal singl Coming Up s lehce komicky zrychlenými vokály. Mimo jiné přiměl Johna Lennona vrátit se po pěti letech v ústraní k nahrávání – vynuceně posledního alba Double Fantasy.
Take it Away (1982)
Album Tug of War je skvělé celé a pro McCartneyho to byl velký návrat na výsluní. Za zmínku stojí titulní skladba, pocta zavražděnému Lennonovi Here Today nebo duet se Steviem Wonderem Ebony and Ivory. Mimo největší záři reflektorů zůstává trochu neoprávněně skladba Tak It Away, možná McCarnteyho největší popový kousek. Snad ani nepřekvapí, že se na ní podíleli dva dávní parťáci – Ringo Starr a producent George Martin.
Say Say Say
Z navazující desky Pipes of Peace pochází i megahit Say Say Say, který McCartney napsal a nazpíval spolu s Michaelem Jacksonem. Jejich nepravděpodobná spolupráce, jež skončila tím, že Jackson koupil práva na katalog s písněmi Beatles. Skladbu opět produkoval George Martin a ve videoklipu si zahrály Linda McCartneyová i Jacksonova sestra La Toya.
My Brave Face (1989)
Další úspěšná spolupráce přišla na přelomu 80. a 90. let s písničkářem Elvisem Costellem. My Brave Face z alba Flowers in the Dirt má náznaky dávné kooperace s Lennonem, na Beatles dává vzpomenout i použitá kytara – legendární dvanáctistrunný Rickenbacker. Na desce se podílela i kapela, s níž McCartney ve stejné době odjel velké světové turné, jež původně mělo být poslední.
Calico Skies (1997)
Není to samozřejmě Yesterday ani Blackbird, ale ve své podstatě nenápadná na kytaru vybrnkávaná balada Calico Skies z alba Flaming Pie je opravdovou lahůdkou. Navíc v kontextu toho, že poměrně uvolněnou desku McCartney natáčel, když umírala jeho Linda, těžko se posluchač ubrání slzám. Ale Flaming Pie stojí za poslech komplet. Skutečně vydařená deska.
Only Mama Knows (2007)
McCartney vypravěč v nejlepší formě. Všechna přirovnání ke zlatému fondu Beatles musí samozřejmě kulhat, ale když vzpomeneme skladby jako Drive My Car, Paperback Writer nebo i Lovely Rita, jež vyprávějí silný, třebaže smyšlený příběh, můžeme vedle nich Only Mama Knows z desky Memory Almost Full klidně postavit. Story nalezence odloženého na letišti je tak přesvědčivá, až je s podivem, že ji McCartney sám neprožil.
Sing the Changes (2008)
Když vyšlo druhé album dvojice The Fireman, kterou na tajnačku utvořil McCartney a producent Martin Glover, nebylo to zas takové tajemství. Už proto, že na desce Electric Arguments McCartney narozdíl od předchozího alba Rushes zpívá. Tím spíš se ovšem mohla píseň Sing the Changes (spolu se skladbou Highway) dostat i do autorova tehdejšího koncertního setlistu. A zcela právem. (Přidáváme právě živou verzi z koncertního filmu Good Evening New York City.)
My Valentine (2012)
Chtělo to nejspíš hodně odvahy vzít kupu meziválečných standardů, natočit jejich nové verze a ještě k tomu přihodit dvě vlastní skladby v tomto duchu. Jenže Paul McCartney se nikdy nedržel při zdi a na albu Kisses on the Bottom mu to vyšlo perfektně. Píseň My Valentine nahraná s Dianou Krall a její doprovodnou kapelou sedla vedle Irvinga Berlina a dalších zvěčnělých klasiků jako p.del na hrnec.
New (2013)
Zatím poslední McCartneyho deska New je hitová skoro od začátku do konce, a to včetně více či méně sentimentálních návratů do dětství a dospívání. Jiskřivou a optimismem nabitou titulní skladbu lze bez velkého přehánění nazvat Penny Lane jednadvacátého století. Ale doporučení je stejné jako u alba Flaming Pie, poslechněte si desku New radši celou.
Která je podle vás nejlepší sólová píseň Paula McCartneyho?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 sobota 24. června 2017. Anketa je uzavřena.
