Pat Metheny

Pat Metheny - Americký kytarista Pat Metheny. | foto: Corbis, Profimedia.cz

Pat Metheny vzpomíná. Na vzory i na Katrinu

Jeden z nejvýznamnějších, ale i nejpopulárnějších jazzových kytaristů současnosti Pat Metheny vydal se svým triem album Day Trip.

Ačkoliv se Metheny proslavil především jako lídr zvukově rozmáchlé a do popjazzu laděné Pat Metheny Group, po většinu své kariéry se zabývá i komornějšími projekty - často se nechává v rámci tria doprovázet právě pouze rytmikou.

Předchozí sestava tria s Larrym Grenadierem (kontrabas) a Billem Stewartem (bicí) se na přelomu minulé a stávající dekády blýskla dvěma výbornými alby. Minulá dvě alba Metheny natočil s fenomenálním pianistou Bradem Mehldauem, to druhé z nich s celým jeho triem, jehož basistou je - opět - Larry Grenadier.

Aktuální trio, vzniklé už roku 2002, se kterým Metheny pracoval na albu Day Trip, tvoří velmi zkušení a stylově versatilní hráči, kontrabasista Christian McBride (kromě velké části největších jazzových hvězd dneška hrává například i se Stingem) a bubeník Antonio Sanchez.

O tom, že je celý soubor vzájemně dokonale vyhraný a nemusí si nic říkat, svědčí kromě samotného výsledku i fakt, že celé album bylo natočeno během jediného dne, 19. října roku 2005.

Několikaleté nevyjasněné otálení s vydáním nahrávky je i důvodem, proč může na první pohled působit podivně, že jedním ze středobodů alba je skladba Is This America?, inspirovaná hurikánem Katrina, který téhož roku zdevastoval jazzovou kolébku New Orleans.

Mimochodem, ačkoli na této skladbě vydavatel staví celou promokampaň a je zmiňována snad v každém textu, který se alba týká, jako jediná z desky je poměrně diskutabilní. Přesněji řečeno, není snadné k ní nalézt jednoznačný postoj.

Akustická balada je sice nesena pěknou melodií, doslova za srdce bere i McBrideovo smyčcové sólo na kontrabas, někde v koutku duše se ale nelze zbavit dojmu, že je tu všechno tak trochu vypočítáno na efekt - zvláště ve spojitosti se srdceryvným věnováním.

Jinak ale Metheny dokazuje, že mezi kytarovou elitu patří stále právem - a vzhledem k tomu, že je i výhradním autorem všech skladeb, tento post se vztahuje také na jeho autorský rukopis.

Ten je stejně stylově rozmáchlý jako jeho interpretační potenciál. Najdeme zde pěkné (a nepodbízivé...) balady - nejlepší z nich je jednoznačně At Last You´re Here s velmi silným tématem - stejně jako o překot hnané divočiny typu Let´s Move.

Ačkoliv většina nahrávek sází buď na vyloženě akustický sound, nebo na čistý "kulatý" zvuk jazzové kytary, Metheny si jednou odskočí i ke svému oblíbenému kytarovému syntezátoru a dalším efektům - výsledkem je hodně barevná skladba s hybným funky rytmem When We Were Free.

V některých skladbách a vůbec celým konceptem alba jako by se Metheny vracel k vlastním kořenům a vlastně i některým ze svých tušených kytarových vzorů, které třeba v průběhu jeho tvorby už upadly v zapomnění. Na některých místech si lze například připomenout "imprese" Jima Halla, když v Calvin´s Keys zaswinguje a zagroovuje, na posluchačově mysli tane třeba Wes Montgomery.

Různorodé a jen s jedním drobným "hříškem" vlastně dokonalé je nové album Pata Methenyho. Rozhodně by nebylo od věci si zase po nějakém čase jeho umění - nejlépe v sestavě tohoto tria - připomenout i živě.

Pat Metheny with Christian McBride & Antonio Sanchez: Day Trip
vyd. Nonesuch/Warner Music, čas 68:08
Hodnocení iDNES.cz: 90 %