Už od odpoledne se začal prostor Černé louky a Slezskoostravského hradu zaplňovat batůžkáři, jejichž průběžný součet ve finále večera byl podle pořadatelů něco kolem deseti tisíc. Což je nejen o zhruba pětinu víc než při startu loňského ročníku, ale nad poměry hodně i v obecně festivalovém kontextu, uvědomíme-li si, že šlo o čtvrtek, tedy den před dalším pracovním dnem. - čtěte Jak začal festival Colours of Ostrava v roce 2007
A ještě v jedné souvislosti byla velká návštěva mile překvapivá: hlavní hvězdou večera byl jazzman. Jazzman sice už desítky let ve světovém kontextu velmi slavný, nicméně na české scéně rozhodně nikterak zdomácnělý. Svědčí to o dvou faktech: jednak dramaturgii Colours po dobrých zkušenostech mnozí návštěvníci vystavují "bianko šek", jednak to možná se vztahem české mladší generace k jazzu není až tak strašné, jak se může na první pohled zdát.
Spot, který provází letošní ročník Colours of Ostrava
Norský saxofonista Jan Garbarek si s sebou přivezl klávesistu Rainera Brunninghause, který kromě elektrického piana hrál i na koncertní křídlo – místo horečně sháněného "rolls royce mezi klavíry" značky Steinway, který měl v požadavcích, nakonec pořadatelé sáhli k domácímu Petrofu a zdá se, že umělec nebyl nespokojen.
. Jak se sháněl Rolls Royce mezi klavíryKlavír značky Steinway, jehož cena se pohybuje v řádech milionů korun a na Moravě jsou údajně jen dva kusy. Pořadatelé ho sháněli pro zahajovací koncert. |
V publiku se spekulovalo o jménu fantastického baskytaristy. Místo původně avizovaného velmi slavného Eberharda Webera, jehož stihl zdravotní kolaps, přijel s Garbarkem mladší Brazilec Juri Daniel a svou roli naplnil vrchovatě, když se blýskl nejen mimořádně tvárným doprovodem, ale i zhruba pětiminutovým sólovým výstupem, při němž si vytvářel v reálném čase baskytarové loopy.
Jako zvláštní host za bicí a perkuse usedl fenomenální Ind Trilok Gurtu, který po většinu více než dvouhodinového koncertu (tedy žádného zkráceného festivalového setu) hrál stylově velmi otevřeně, bez upřednostňování rytmů a typických instrumentů svého národa – tabla ostatně za celý večer výrazněji použil jen dvakrát. Jeho hra byla dokonalou ukázkou multikulturního, skoro by se chtělo říci "planetárního" rytmického cítění.
Samotný Garbarek se svým typicky zamyšleným výrazem nabídl na tenor- i sopránsaxofon především tónově úchvatně jistou, výrazně melodickou a přehlednou hru, které v kontextu hry celého kvarteta nechyběl pevný atak, kterým si získal všechny posluchače.
Kdo zná Jana Garbarka z jeho převážně lyrických, skoro meditativních poloh, byl překvapen. Téměř celý koncert se nesl na vlně fusion, ve které nechyběl dokonce ani rockový drive či funky rytmický základ. Zda jde o současné Garbarkovo muzikantské rozpoložení, či zda se jen operativně přizpůsobil prostředí open air festivalu, není podstatné. Lepší zahájení letošní Colours snad ani nemohly mít.
. A co dál?Speciálně Garbarkův koncert, ale i atmosféra, jaká se en bloc rozprostřela po celém areálu Colours Of Ostrava, nastolují velká očekávání. Dnes očekávají návštěvníky, jejichž počet se jistojistě podstatně zvýší, například vystoupení britských Happy Mondays, amerických Dandy Warhols, izraelské zpěvačky Noa či kanadské Inuitky Tanyi Tagaq, jež před čtrnácti dny zazářila na pražském Respectu. - čtěte Nejlepší ročník Respectu spojil Íránce s Izraelci |
S velkým diváckým úspěchem na Černé louce odehrál své akrobaticko-divadelní představení Teatr Novogo Fronta, na scéně ve stanu si zase zahráli vítězové soutěže Colours Talents s vtipným názvem Trio de Janeiro.
