Rozhovor probíhal v jeho království – nahrávacím studiu, které má ve sklepě svého domu v Praze-Dejvicích. Vypadá to tu trochu jako v muzeu: na stěnách fotografie s dětmi i s hvězdami showbyznysu, s nimiž spolupracoval, umělecké předměty, trofeje, ocenění, baskytary… A puštěný počítač, na němž zrovna skládá operu. Svoji první.
Můžu začít trochu morbidně? Máte už připravený playlist na svůj pohřeb?
Ano. Nepředpokládám totiž, že se zúčastním ve stavu, kdy bych se mohl stát dramaturgem svého pohřebního obřadu. Je jedno, co bude posléze konzumováno, ale výběr hudby bych rád trochu ovlivnil. Vybral jsem třeba hudbu, kterou jsem kdysi napsal pro divadelní představení Král umírá. Vidíte, v něm hrál krále Jiří Bartoška…
Když jsem s ní začal chodit, byla strašně mladá. A vypadala ještě mladší, takže jsem si připadal jako pedofil.
