Máte tedy velké nároky?
Mám a jsem detailista. Myslím, že i k sobě dokážu být dostatečně kritický, aby výsledek uspokojil mě i posluchače.
Když mluvíte o kritice, umíte ji sám přijímat?
Učím se to. Snažím se přemýšlet, proč ta výtka vznikla, jestli se vůbec týká mě, nebo vlastně přímo toho kritizujícího. Když mi to dokáže otevřít oči a někam mě posunout, jsem za to rád.
Skládáte hudbu i pro Richarda Müllera, který má velmi nostalgické písně, což mají posluchači rádi. Nenapadlo vás zapojit do vlastní tvorby více příběhů, když vidíte, jak to funguje?
Myslím si, že to neumím. Možná bych se o to i pokusil, ale mám pocit, že by to nebylo věrohodné. Richard Müller to ale umí dokonale. Třeba přijde čas, kdy mi to ode mě bude připadat autentické, ale zatím ne. Teď spíš pro sebe hledám úplně jinou strukturu textů.
Nestává se vám někdy, že musíte inspiraci dlouho hledat?
Inspirace je všude kolem, člověk pro ni nemusí jezdit ani moc daleko, stačí jen trochu přemýšlet nebo se nechat něčím pohltit, emocí nebo vizí čehokoliv. Stačí mít dokořán otevřené oči a dívat se na svět, nejen na něj, ale i nad něj a kolem sebe tak nějak naplno. Ve chvíli, kdy to děláte, tak ta inspirace přijde odkudkoliv. V tu chvíli si nastavíte energetické vlny tím způsobem, že narazíte na knížku, na příběh, který vám někdo vypráví, na film, který se vám líbí. Cokoliv vás může inspirovat.
Máte nějaký zápisník, kam si zaznamenáváte nápady, nebo si vystačíte v kavárně s ubrouskem?
Já vím, to je takový ten hezký obrázek o těch umělcích: Á, teď to přišlo! Rychle, potřebuju notový papír. Mně se to moc nestává. Když už to na mě přijde, tak se snažím tvářit nenápadně a třeba si to nahraju na mobil, to když mě napadne nějaká melodie. Ale jinak ne.
Vyhledáváte někoho, s kým se o muzice radíte?
Častokrát jsem se ptával táty na jeho názor. To teď úplně fyzicky nejde, ale jde to v různých meditativních stavech a snech. Že by mi na to ale přímo něco řekl, to ne. Je pár lidí, jejichž názoru si vážím a o který i stojím. Ale většinou se jen nechám inspirovat, nic ve stylu: Aha, tak jestli si myslíš tohle, tak já to teda celý předělám.
Chválil vás často táta, nebo s tím spíše šetřil?
Ale jo, táta nikdy neměl problém pochválit. Je pravda, že tím úplně neplýtval, ale když měl pocit, že se mi něco povedlo, tak to řekl. Samozřejmě nikdy nemohl být objektivní, protože to mezi námi bylo hodně osobní. Ale když jsem mu poslal třeba svoji filmovou muziku, tak to dokázal hezky zanalyzovat a něco mi k tomu říct. Takže na to vždycky rád vzpomínám. A když jsem hrával divadlo, tak mě kritizoval mnohem víc než v muzice, protože tam věděl, že může. Divadlem jsem byl nepolíbený, nikdy jsem ho nestudoval, spíš jsem to měl doma každý den na talíři. Takže tam mi vždycky říkal: Hlavně nahlas a rychle, zbytečně to neprožívej.
Když se vrátím k desce, můžeme se těšit i na koncertní turné?
Doufám, že se můžeme těšit my jako kapela i všichni fanoušci. Rád bych hrál i v menších klubech třeba pro tři sta lidí a hlavně chci, aby neseděli na židlích, ale tančili. Řekl bych, že nová deska je výrazně tanečnější než ta minulá. Baví mě takovou muziku hrát i poslouchat.
A baví vás při takové muzice i tančit?
Ano, samozřejmě, a to bez ohledu na to, že jsem prošel taneční soutěží. Tančím moc rád a často.
