Jako svatí na orloji se na pódiu střídaly velké osobnosti českého rocku i písničkářství. Z předem avizovaných hostí ze zdravotních důvodů absentovala jen Anna K., která vzkázala oslavenci blahopřání a návštěvníkům pozdrav, za což ji odměnil mohutný aplaus, který v sobě nesl podporu oblíbené zpěvačce při jejím nelehkém boji s nemocí.
Večer byl rozdělen do dvou polovin. V první komornější zazpíval tři písně Petr Skoumal za Olinova cellového doprovodu a písničkáři Vlastimil Třešňák a Vladimír Merta si poté s oslavencem zahráli (a notně improvizovaně "zablbli") v akustické folkové poloze.
Vyvrcholení první poloviny pak patřilo Triu Ivana Hlase, kapele, jejímž členem Nejezchleba v současné době je. Po pauze se, už s elektrifikovaným kapelovým doprovodem skupiny Etc... za zády vrátili na pódium jak Třešňák, tak Merta, a poté před svůj band předstoupil Vladimír Mišík, který překvapivě zazpíval i dvě nové písně z alba, které se právě natáčí a vyjít by mělo letos na jaře. Více zde.
Podstatným okamžikem byla živá prezentace dvou Nejezchlebových písniček z jeho prvního sólového alba Noční lov, které vychází právě v těchto dnech a na koncertě bylo pokřtěno. Ačkoliv nahrávky vznikly pouze ve dvojici Nejezchleby a kytaristy Norbiho Kovácse, písničky pro živé provedení operativně nazkoušeli Etc... - a úspěch to byl obrovský, stejně jako celý večer.
Poslední kapelou večera byl Blues Session, druhá v současné době domovská kapela Olina Nejezchleby. A pak už následovala závěrečná blahopřání za doprovodu moravské cimbálky, která pak na následujícím večírku pro kamarády (a s na housle hostujícím oslavencem) vyhrávala v přilehlých částech Akropole do pozdních hodin.
Protože ale Olin Nejezchleba není jen moravský bohatýr, známá veselá kopa a multiinstrumentalista par excellence, ale také člověk velmi pevných názorů, úplně poslední písní mimořádně zdařilého a uvolněného koncertu byl Stesk z nové desky jen za doprovodu varhan Jakuba Zitka.
Téma písně vyjadřují verše textu "já nezapomínám/jak tu ostnatými dráty/bolševická lůza/omotala státy/a vysála víru z nás." Po závěrečných slovech "lůzu volí zase jenom lůza/každý druhý z nás," propukl nabitý sál z hrobového ticha v nadšený aplaus, který potvrdil, že tentokrát se v Akropoli sešli lidé vyladění na stejnou vlnu zdaleka nejen hudebně. Ti "druzí" byli evidentně na jiném místě.
