Jsem nabušený a ta číslovka mě nezajímá, říká o sedmdesátce Olda Říha

  • 10
Kytarista, zpěvák, skladatel a frontman kapely Katapult Olda Říha oslavil své sedmdesáté narozeniny 18. května koncertem v letním kině ve Slaném. Oslavy nyní pokračují, a to tuto sobotu v letním kině Vrchotovy Janovice koncertním turné Štastné narozeniny. Turné je i  připomínkou 40 let od vydání debutové desky jeho skupiny Katapult.

Letošní rok je osmičkový, symbol nekonečna. Pro vás je soukromě i pracovně stěžejní.
Já jsem se narodil v roce 1948, Katapult má výročí, v roce 1978 vydal stříbrnou desku. Koncert jedeme po čtyřiceti letech v pořadí stříbrné desky. A máte vlastně pravdu. My máme osmičkové výročí.

A máte třeba z té sedmdesátky depresi?
Nemám, já jsem nabušený a ta číslovka mě vůbec nezajímá. Můj kreativní grafik vymyslel překrásnou věc. Na desku dal sedmdesát let, život vzhůru nohama, čtyřicet let od vydání stříbrné desky. A nazdar. Pak jsme tam dali kulaté šťastné narozeniny a nikde nemůžete slyšet, že Olda Říha slaví sedmdesát let.

Měl jste někdy takový věk, který pro vás byl v životě zásadní?
Jako že bych se měl postupem věku vyrovnávat s nějakými čísly? Já prostě jedu pořád dál, vidím světlou budoucnost. Řeknu vám příhodu s mou ženou Janou. Když se mě někdo v minulosti ptal, kolik je mi let, zavolal jsem na moji ženu, aby mi to připomněla. A pak udělala chybu, protože mi před deseti lety k šedesátinám koupila vysněné hodinky. A já si už deset let pamatuji, kolik mi je, protože mi dala ty pitomé hodinky (smích).

Co rekapitulace?
Nekoukám na minulost. Teď si třeba uvědomuji, že bych si klidně ten život mohl dát celý znovu a věřte tomu nebo ne, šlehnul bych to i s těmi komunisty ještě jednou. I s tou blbostí, hloupostí a těmi peripetiemi, protože je to strašně vzrušující. Ale od politiky dál, bavit se o ní nechci.

Katapult

Zmínil jste ženu. Vy jste celý život pořád pryč. Jaké to pro ni bylo a je? Bral nebo berete si ji sebou na turné?
Když Katapult začínal hrát v roce 1975, a teď už deset let hrajeme s novýma parťákama, měli jsme to vždy striktně oddělené. Rodina je rodina, rock’n’roll je rock’n’roll. Napít se alkoholu je napít se alkoholu a nic nemontujeme dohromady. Když hrajeme, nepijeme. Když dohrajeme, dáme si pivo, dáme si panáka. A pak jedeme k těm rodinám. Takže vozit ženu, to je absolutní nesmysl. Moje žena s námi jezdí jedině, když dělá účetní, protože se mnou pracuje ve firmě. My nejsme jen kapela, my jsme firma, takže to sem smí, ale neradi ji sem pouštíme. Jen když nám jde jako hlavní účetní sdělit nějaké výsledky (smích).

Poradil byste to i mladé generaci nebo lidem, kteří jsou ve vašich šlépějích, oddělit práci od soukromí?
Já vás možná zklamu, ale zcela ze zásady, celoživotní, nikomu nic neradím. Nikomu nemůžeš poradit, pokud on sám o to nestojí. Navíc, mé systémy nemusí vůbec fungovat na ostatní lidi. Takže já se vždycky každému hluboce omlouvám, když chtějí poradit, a říkám ne, musíte jít svou cestou, musíte najít cestu, která vám vyhovuje. Já vím, že je to občas přes chlast, přes drogy a přes ženské, ale vysvětlovat třeba: když se oženíš špatně, tak je to v pořádku, tak ses nestrefil, ale podruhé se musíš strefit, abys měl celoživotní klid. A on potom má šedesát ženských za deset let a k tomu patnáct manželek. Takže pokud mohu radit, nikomu nic neradit.

Katapult

Jezdíte festivaly, kulturáky, divadla. Mně se podařilo zjistit, že máte jedno místo, které je pravděpodobně vašemu srdci blízké. A za rok i tam budete mít výročí.
Vrchotovy Janovice, to je neuvěřitelný příběh. Katapult se blíží k něčemu, čeho nikdy žádná kapela nedosáhla, ani Katapult. My tam v sobotu 21. července jedeme po devatenácté. To znamená, že se blížíme k něčemu, co nás hrozně potěší. Teď už víme, že tam musíme příští rok, po dvacáté zahrát. Když existuje nějaké kultovní prostředí, oblíbí si ho fanouškové, oblíbíme si ho my, to se snad ani nedá docenit. Žádnýma prachama, úspěchama a Slavíkama nemůžete dosáhnout toho, že jste dvacetkrát zahrál na stejném místě.

V den vašeho jubilea vyšlo i trojalbum Zlatá kolekce Katapult Essential. Je tam nečekaný bonus.
Ano, v podobě Sonetu 66 Williama Shakespeara přeloženého Martinem Hilským. Je brutální výpovědí o situaci v dnešním světě. Abych nebyl despota, dopsal jsem k němu vlastní text na refrén, aby byla nějaká naděje. Sám mám ještě před sebou velké plány a velkou budoucnost. Stačí jen chtít. Turné Šťastné narozeniny na podzim vyvrcholí speciálními koncerty 9. listopadu v Ostravě v hale Tatran, 13. listopadu v brněnské hale Vodova a v pražském Foru Karlín, kam s Kaťákama zavítáme 15. listopadu.

Vy jste si před více jak deseti lety pořídil takovou cestovatelskou vychytávku. Je karavan i vaše trucovna?
To není vůbec trucovna, já netrucuju. To je nejužitečnější věc na světě, kterou jsem mohl získat, velké obytné auto. Opravdu hodně velké, desetimetrové a pětitunové. Pojízdná šatna Katapultu a absolutní životní nezávislost. Když cestujeme republikou a jezdíme noční přejezdy, nebo přijíždíme ráno v šest hodin a stavíme od osmi a večer hrajeme, tak my v tom autě žijeme a cítíme se v něm strašně dobře a přináší nám to děsné, ale děsné uspokojení. Používáme ho i v zimě. Takovéhle auto není sranda sehnat. Na některé obytňáky bych musel vzít pilu a něco vyřezat a vyndat. Ale tady máme šatnu a veškerý komfort. To víte, muzikanti jsou kočovníci a pokud to chcete dělat dobře, musíte tím žít. A já se považuji za dělníka rock’n’rollu.