Pod pařížskou dominantou zněly z reproduktorů Jacksonovy hity 80.let a uprostřed přihlížejících hloučků předváděli jeho napodobitelé se střídající úspěšností jeho proslulé taneční kreace.
"Až teď je definitivní konec jeho umělecké pouti," řekla smutně jedna z
Jacksonových fanynek navzdory skutečnosti, že americká legenda již řadu let nic kloudného nevyprodukovala.
"Ale v našich srdcích žije Jackson i jeho hudba dál," přidal se mladík v
pověstném černém klobouku, který patřil k zpěvákovým oblíbeným módním doplňkům v době, kdy jeho nynější obdivovatel ještě nebyl na světě.
Pod Eiffelovkou se fanoušci smíchali s davy turistů stojících frontu před
vstupem do dominanty. Byli pro ně rovněž vítanou atrakcí. Jacksonovi
obdivovatelé s vlajkami s jeho podobiznou ochotně pózovali nejen
zahraničním návštěvníkům, ale i fotoreportérům a televizním štábům
monitorujícím francouzské reakce na smrt americké hvězdy.
Zatímco víkendový "seriózní" tisk o Jacksonově skonu informoval střídmě s připomínkou všeho vesměs známého, co jeho pohnutý život provázelo, bulvár mu věnoval širší prostor s reakcemi francouzských celebrit.
Levicový Libération ale neváhal Jacksona označit za "mutanta", i když zároveň popíral, že by šlo o "zrůdu či mimozemšťana". Podle regionálního listu La Nouvelle République to nebyl "ani běloch, ani černoch, ani dítě, ani dospělý, ani muž, ani žena, ale jakýsi androgynní skřítek". Deník Sud-Ouest napsal, že šlo o "asexuálního tvora, kterého vyhrabávají mytologie celého světa".
Třebaže organizátoři setkání akci nazvali Největší rozlučkový moonwalk
(měsíční chůze) podle tanečního prvku, který Jackson vymyslel, nešlo o
nějaké větší shromáždění, které by vybočovalo z linie víkendových
představení pouličních umělců, jichž je na mnoha náměstích a parcích
francouzské metropole poměrně hodně.
Například přes řeku Seinu naproti Eiffelově věži na náměstí Trocadero si
konkurovaly hned tři akce: kytaristovi zpívajícímu americké blues mnohem úspěšněji konkurovala skupina tanečníků parodujících nejrůznější filmové náměty včetně známé melodie z dramatu Titanic, mezi nimiž největší smích vyvolával černoch v zlaté paruce.
Skoro bez zájmu okolí demonstrovali v tichosti několik metrů od nich příslušníci čínské náboženské sekty Fa-lun-kung proti státním represím v jejich komunistické domovině.
