RECENZE: Létající moč a nadšení mileniálové. Oasis hráli v londýnském Wembley

Zřejmě jen ti největší optimisté čekali, že se ještě někdy dají dohromady do krve rozhádaní bratři Noel a Liam Gallagherovi. Proto byl před rokem oznámený comeback kapely Oasis a několik termínů turné na britském ostrově, v Americe a na několika dalších kontinentech jedním z největších šoků hudebního průmyslu. Jsou to ale koncerty, u kterých by neměl chybět každý mileniál, který s Oasis vyrůstal?

„Vezměte si pláštěnky, pokud stojíte na ploše.“ Tak znělo několik rad od fanoušků na sociální síti Reddit před sérií vystoupení britské kapely Oasis na londýnském stadionu Wembley. Proč? Předpověď počasí ukazuje krásných 24 stupňů bez přeháněk. Je to snad kvůli britskému proměnlivému počasí?

Stačilo si pustit pár videí z předchozích zastávek comebackového turné britské hudební modly, abyste tu radu pochopili. Britové jsou z usmíření bratrů Gallagherových tak nadšení, že když zazní jejich oblíbený song, všude létají kelímky s tekutinami. Problém je, že Oasis hrají během dvou hodin jeden oblíbený song za druhým. A vy jenom doufáte, že ta tekutina v kelímcích je přinejlepším pivo. Protože občas je to jiná tekutina, co má trochu barvu piva, jen bývá poněkud teplejší…

Oasis

85 %

Wembley Stadium, Londýn

26. července 2025

Samozřejmě, při stání v sekci u pódia člověk pár kapek schytal. Pro klid duše je raději lepší nesnažit se identifikovat její původ. Britové jsou prostě z návratu Oasis nadšení a trochu se nevázaně odvážou.

Není divu, protože vidět na pódiu Oasis v kompletní podobě je unikátní zážitek. Bratři Noel a Liam mají dost protichůdné povahy a rozbroje mezi nimi byly už v devadesátých letech. V roce 2009 pak došlo k definitivnímu rozpadu kapely a spoustu dalších let pak mohli fanoušci smutně sledovat, jak se bratři jen vzájemně urážejí. „Noel je nejpřeceňovanější autor všech dob. Dobré věci měl jen proto, že jsem je zpíval já,“ řekl například v roce 2016 Liam. „Oasis se nemůžou dát dohromady, protože Liam je pořád idiot,“ kontroval o několik let později Noel.

Co způsobilo, že se nakonec udobřili a vzniklo Oasis Live 25 Tour, je předmětem spekulací. Možná to byl finančně nákladný rozvod Noela Gallaghera nebo si prostě jen řekli, že je lepší na stará kolena zakopat válečnou sekeru. Asi na tom už tolik nezáleží. Důležité je, že jsou zpátky. A velmi úspěšně – všechny koncerty byly beznadějně vyprodané během prvního dne.

Wembley Stadion v Londýně pojme 90 000 diváků a dá se představit, jakou atmosféru asi může mít vystoupení, při kterém takto početná skupina zpívá slovo od slova každý song v setlistu. Ten totiž mají Oasis složené z jednoho hitu za druhým. Dvě hodiny, 23 písniček, všechno vesměs singly, které vyšly mezi lety 1994 a 1995. Zařadili ale třeba i ne tak všeobecně známý song Acquiesce, který si fanoušci postupem let zamilovali. A jelikož se v něm zpívá „protože se vzájemně milujeme, protože v sebe vzájemně věříme“, hodí se i tématicky.

Dvanáct hvězdiček z deseti a bratrské poplácání. Reunion Oasis zatím nadchl

Koncert začíná sérií titulků na třech obrovských obrazovkách, které probíhaly médii, když se oznamoval návrat Oasis. Stačilo se podívat okolo a několik lidí mělo slzy v očích. Tak velká je to pro Brity událost, zejména pro generaci mileniálů.

Když pak přišel Liam na pódium – ve svém typickém pršiplášti a čapkou, kterou měl naraženou do obličeje tak hluboko, že by se mohl procházet mezi diváky a nikdo by ho nepoznal – společně s Noelem, šílenství 90 tisíc lidí se znásobilo. Bylo to jako stát se součástí nějakého kultu.

Jakmile Liam začal zpívat úvodní song Hello, obavy, že by se mohlo opakovat naprosto tragické vystoupení ve Wembley z roku 2000, byly pryč. Tehdy zněl, jak kdyby tam ani nechtěl být. Tentokrát měl krystalicky čistý hlas, a pravděpodobně i mnohonásobně méně alkoholu či jiných substancí v sobě. Silné momenty měl i Noel, který sólo zpíval Little by Little a The Masterplan. Šlo o emocemi nabitou část celé show.

Song The Masterplan Noel navíc uvedl slovy, že ho má jistě rád také i „nejlepší manažer všech dob“ Pep Guardiola, jehož vystřižená maketa stála celou dobu na pódiu. Aby si člověk plně užil vystoupení Oasis, musí být zároveň i fanouškem anglického fotbalu. Autor těchto řádků musel být poučen, že jde o trenéra Manchesteru City, oblíbeného týmu bratrů Gallagherových.

Fotbalový odkaz se vyskytl také, když Noel a Liam donutili fanoušky, převážně Arsenalu, udělat před Cigarettes & Alcohol takzvaný Poznań. Všichni se měli otočit zády k pódiu, vzít lidi stojící vedle za ramena a skákat – jako to dělají fandové Manchesteru City. Když to dělá devadesátitisícové Wembley i v nejvyšších patrech, je to opravdu působivé.

Pak už následovalo ikonické Don’t Look Back in Anger a když přišla řada na Wonderwall, měli slzy v očích prakticky všichni. Tahle písnička se možná už trochu stala parodií sebe sama, ale zde nepůsobila ani trochu nemístně. Vše ukončila Champagne Supernova, což je tak trochu pocta Beatles. V jejím finále se nad stadionem rozsvítil ohňostroj a nohy a záda pozdních třicátníků a čtyřicátníků si konečně mohla odpočinout.

Podíváme-li se na koncertní návrat Oasis objektivně, působil až trochu klinicky, nacvičeně a možná až příliš bezchybně. Tak trochu sterilně a bez srdíčka. Nevypadalo to ale, že by si toho někdo všiml. Na druhé straně, Britům mohli ve Wembley pustit největší hity Oasis z reproduktorů a všichni by nadšeně zpívali a skákali nejspíš stejně. Taková je síla téhle kapely v její rodné zemi.