Koncerty se konají ve Zlatém sále vídeňského Musikvereinu pod vedením některého z hvězdných dirigentů a pokaždé jsou pojaty jako promyšlená propagace Rakouska jakožto vyhlášené destinace pro návštěvníky z celého světa.
Záznam Novoročního koncertu Vídeňských filharmoniků vychází i na fyzických nosičích.
Stalo se též tradicí, že zvukový a obrazový záznam koncertu vychází nedlouho po jeho konání. V dnešní době, kdy se i svět klasické hudby přesouvá z fyzických nosičů na různé streamovací platformy, to už sice nemá až takový efekt, ale bezesporu se stále ještě najdou fanoušci, kteří chtějí mít takový koncert uložený v knihovně, ať už na CD, LP, DVD, či blu-ray.
Label Sony Classical pro ně zaznamenal i letošní Novoroční koncert Vídeňských filharmoniků, který poprvé řídil kanadský dirigent Yannick Nézet-Séguin. Ten je od roku 2017 hudebním ředitelem newyorské Metropolitní opery a s Vídeňskými filharmoniky spolupracuje už patnáct let.
Budova Musikvereinu ve Vídni, kde se konají koncerty Vídeňských filharmoniků.
Na program svého novoročního debutu poprvé zařadil kromě obvyklých kousků z dílny příslušníků dynastie Straussů i dalších vídeňských autorů lehké múzy též skladby dvou žen. Jednak Písně sirén od Josefiny Weinlichové, narozené roku 1848 na území dnešní Slovenské republiky, která založila a vedla první dámský orchestr v Evropě.
A pak Duhový valčík od Američanky Florence Price (1887–1953). Ta byla první Afroameričankou, jíž se v USA podařilo prosadit v klasické hudbě, nicméně byla pozapomenuta. V posledních letech se objevují snahy její dílo znovu uvést do povědomí.
Dirigent jako showman
Novoroční koncerty se vždy nesou v kultivované, ale uvolněné až žertovné atmosféře, a tak není divu, že si letos hudebníci též zazpívali – dá-li se to tak říct. Hlasové projevy zapojili do skladby Josepha Lannera Malapou-Galoppe a do Egyptského pochodu Johanna Strausse.
Dirigent Yannick Nézet-Séguin
Kdo už koncert zhlédl v televizi, možná ho napadlo, že se Nézet-Séguin dirigováním bavil a že si dával záležet, aby koncert jen pasivně neodmával. Jistě, každého potěší, je-li pozván řídit takovýto prestižní koncert, ale Nézet-Séguin má navíc i komunikační talent a nebrání se showmanství.
A tak když došlo na slavné, každý rok se opakující přídavky, jmenovitě na Pochod Radeckého, provázený tradičně tleskáním publika do rytmu, vydal se – patrně rovněž jako první dirigent v historii – Yannick Nézet-Séguin do uličky mezi diváky, odkud je instruoval, kdy mají tleskat a kdy ztichnout. A při novoročním pozdravu nezapomněl ani na verzi ve své rodné francouzštině.
