Nová deska zní současně i jako z „osmdesátek“, říká Petr Muk

Nová sólová deska V bludišti dnů vychází zpěvákovi po pětileté pauze v pátek a bude se lišit. Petr Muk postavil novou kapelu, společně poslouchali současnou britskou hudbu a dlouho se sžívali ve zkušebně. Comeback Oceánu odmítá.

„S novou kapelou pravidelně zkoušíme. Tohle mi trochu chybělo,“ říká Petr Muk. | foto:  Michal Sváček, MAFRA

Proč vám vydání nové desky tak trvalo?
Důvodů je několik. Hlavním bylo, že jsem stavěl úplně novou kapelu, se kterou jsme nazkoušeli koncertní program, začali s ním jezdit a na základě toho začali pracovat i na novém albu. Rozhodl jsem se vybudovat si vlastní studio se stejným vybavením, jako mají dva důležití lidé té desky. Luděk Fiala, který ho celé zaranžoval, a Vláďa Srb, oba z kapely Deep Decline.

Oceán

S nikým z Oceánu už nejsem v kontaktu. Žiju v Praze obklopený jinými lidmi.

Zpěvák Petr Muk

Nebyly důvodem zdržení i vaše zdravotní potíže?
Do toho jsem samozřejmě procházel i svými psychickými problémy, které mám od devatenácti let, ale léčba nebyla správně vedená a já sám jsem to flákal. Musel jsem najít nějakou cestu, jak se sám o sebe postarat. Získal jsem dobrého doktora a dva roky trvala stabilizace. Což neznamená, že bych nepracoval, nezkoušel a nehrál s kapelou. Hodně času jsme ve zkušebně strávili tím, že jsme si na sebe zvykali a hráli.

Byla to pro vás velká změna?
Vrátil jsem se k tomu, čím by z mého pohledu muzika měla být. Že kapela někde pravidelně zkouší. Klidně ve sklepě, tak jak jsem byl zvyklý z minulosti. Trošku mi to už chybělo. Atmosféra mi připomněla dobu, kdy jsem začínal a pravidelně jsme hráli a zkoušeli. Naplnilo mě to úplně jiným a novým pocitem.

Jak příprava alba vypadala?
Pracovali jsme asi na devatenácti skladbách, které jsou zaranžované a otextované, pak jsme si řekli stop a všechny ostatní demáče nechali ležet. Z těch hotových jsme vybrali jedenáct věcí a ostatní zatím odložili.

Liší se tak vaše novinka výrazně od předchozích sólovek?
Na albu jsme intenzivně pracovali s jinými lidmi než dřív. Luděk Fiala coby producent je pro mě strašně velká posila. Známe se od roku 1992, poslouchali jsme podobnou muziku, rozumíme si i v duchovních záležitostech. Díky němu jsem se dostal i k novějším britským kapelám, ať už jsou to Keane nebo IAMX.

Inspirovaly vás?
Nešli jsme úplně touhle cestou. Někde zcela záměrně navazujeme na osmdesátá léta, ale jinde ten zvuk skutečně dostává soudobou podobu podle toho, co se děje i venku. Protože všichni hudbu posloucháme, samozřejmě to v sobě máme. To album je rozhodně pestré, ať už je tam místy elektronika nebo je naopak tvrdší. Skladby jsou skutečně proaranžované, v každé sloce se děje něco jiného, což ne vždycky na posledních albech bylo. Měli jsme na všechno čas a mohli si dovolit všechny písničky pořádně zaranžovat.

Nebude to pro posluchače vašich sólovek moc náročné?
Možná to bude složitější, ale jsou tam i přímočařejší věci. Ale nedovedu si představit, že bychom ten zvuk nějak uhlazovali.

Loni se znovu spekulovalo o comebacku Oceánu. Když jste se vrátil k práci s kapelou, nepřemýšlel jste o něm?
Pro mě to skončilo roku 1992 tím, že pro Oceán už psát nebudu. Uběhlo moc let a já s nikým z bývalé kapely ani nejsem v kontaktu. Žiju v Praze a jsem obklopený jinými lidmi. Mám svůj plán, důležité je pro mě teď tohle album. A jakmile připravíme koncertní program, začneme pracovat na dalším. Je kolem mě okruh lidí, kteří chtějí pracovat. Když bývalí kolegové vyhlásili, že vyrazí na turné a mě někdo nahradí, přál jsem jim jediné. Aby pracovali a vytvořili něco dobrého, zajímavého a jiného. Ale já už jsem jinde.

Jinými slovy comeback Oceánu nebude?
Z mého pohledu fakt ne. Mně je dobře takhle.