Oasis

Oasis | foto: SONY BMG

Nová deska Oasis je opět něco pro fanoušky The Beatles

Po sérii jako vždy nehorázně zábavných promo aktivit, v rámci nichž bratři Gallagherovi opět pozuráželi polovinu hudebního světa, je jejich sedmá deska konečně venku.

A s ní i odpověď na otázku, zda jedna z největších britských kapel pořád přešlapuje na místě, nebo už se konečně rozhodla rozpomenout, jak se píší pořádné písničky. Jenomže je to jako v politice, ta odpověď není jednoznačná.

Postavení Oasis není snadné. Britský tisk o nich zhusta píše jako o té kapele, která je "moc mladá na to být Rolling Stones a moc stará na to, aby byla součástí celého toho hnutí kolem Libertines“. Před třemi roky přišli po sérii průměrných nahrávek se silnou deskou Don't Believe The Truth, kterou ale ocenili především jejich skalní fanoušci. Dig Out Your Soul v sobě abstrahuje všechny polohy, kterými si kapela prošla.

První singl The Shock Of The Lightning je opět hitovka na první dobrou, jejíž poprockovou monotónnost přerušuje hřmotná gradace bicích jak od Keitha Moona. Oasis totiž prostotu jako vždy rádi komplikují. A to je první singl logicky rozhodně ta nejpřímější skladba desky. Ta zejména ve své první polovině příjemně překvapuje hitovostí a muzikantskou propracovaností. Oasis nikdy nepatřili mezi skupiny, které by psaly growery, tedy ty skladby, které ve vás, než začnou fungovat, nejprve musí naklíčit. Hřmotná jednoduchost a melodika britpopu fungovala nejlépe bez přípravy jako amaroun. Když se po hitovém a úspěšném albu Be Here Now (k němuž se dnes sami příliš nehlásí) vrhnuli do vln psychedelického experimentování, byla to pro posluchače otrava.

Až teď, zřejmě s věkem, se učí tyto dvě své polohy syntetizovat do fungujících písniček, které nezní běžně. Bohužel ale mají občas stále daleko ke srozumitelnosti. Na novou desku se jim krom té jedné hitovky podařilo nahrát pár "growerů“, bohužel ale i skladby, které zřejmě potřebují příliš úrodnou půdu a místo klíčení mají tendenci hynout.

Při tom všem Oasis vlastně nijak nemění svůj rukopis. Jako základna jim opět funguje celá historie ostrovní rockové hudby. Největší inspirací pak pro Gallaghery na nové desce zůstávají (samozřejmě) The Beatles, kteří na Dig Out Your Soul dosáhli skutečného zbožštění. Zejména jejich "bílé album“ (a konkrétně skladby Dear Prudence či Rocky Raccoon) se několikrát dočkalo takřka doslovné citace. Track I'm Outta Time je pak dokonce přiznanou oslavnou ódou na Johna Lennona, kterou Liam Gallagher zpívá opravdu procítěně a která začíná klasickým beatlesáckým "lalala“. Ve finále se jen rozezní sampl Lennonova hlasu, který říká: "Budeš tady, až se vrátím?“ A je jasno. Liam s Noelem určitě.

V úvodu desky se zdá, že bratři Gallagherové (každý na novinku napsal tři písničky, po jedné přispěl zbytek kapely) konečně našli fungující lep, který umí zcelit jejich skladatelské ambice, s nutkáním citovat britské rockové klasiky a zachovat při tom mírně psychotickou auru "těch“ Oasis se všemi velkými rockovými pózami a řečmi o nejlepší kapele světa. Bohužel ale s přibývajícím věkem Oasis také evidentně poslouchali hodně blues, protože závěr alba se propadá do nijakých (byť vcelku atmosférických) kompozic, z nichž toho krom repetetivního rytmu mnoho neutkví.

Právě tohle komplikuje jasnou odpověď na otázku z úvodu, která nejspíš zní takto: Ano, Oasis začali zase psát pořádné písničky, u nichž míra neoriginality neurazí, ale ne, ještě pořád jich neumí napsat dost, aby dokázali nahrát další přelomovou desku jako v začátcích své kariéry.

Oasis- Dig Out Your Soul
Warner Music
Nej songy: The Shock Of The Lightningm Bag It Up, I'm Outta Time

Hodnocení Filter: 70%