Nohavica ve vyprodané Lucerně: jako vždy plný rozporů

  2:46aktualizováno  2:46
Jaromír Nohavica odehrál v úterý první ze tří vyprodaných koncertů v pražské Lucerně. Záznam použije na chystané DVD. Písničkář překvapivě zvolil do značné míry pamětnický repertoár. Finálová série písní navíc vzbudila rozpaky, protože komentovala události kolem Nohavicova vztahu k minulému režimu.

Nostalgie, obdiv, rozpaky – tři slova, která třicet písní Nohavicova základního programu a několikanásobný přídavek provázela ruku v ruce. | foto: MF DNES

Jarek Nohavica - turné Ostrava 2008

Kdo si chtěl v úterý večer poslechnout našeho komerčně nejúspěšnějšího zpěváka, musel si projít martyriem dlouhého čekání a stání. Několik strašidelně působících, nicméně jak na vojně vzorně zařezávajících front se táhlo nitrem paláce Lucerna i Štěpánskou ulicí. Zpomalená cesta k cíli však zjevně vadila málokomu: všichni přišli přece na Jarka, svého idola. A to za chvilku nepohody stálo.

Nohavica získal Desku roku

Ikarus je nejúspěšnějším albem roku 2008

Kdo se příliš řídil avízy médií (bůhvíkdo je vypustil jako první), že budou představeny nové písně, mohl být trochu zklamán. Ne že by nic dosud neslyšeného nezaznělo, avšak den před koncertem dokončená písnička Las Vegas skutečně nepřekročila hranice běžných nohavicovských "humorek", kterými se publikum sice pobaví, ale to je také jediný jejich zásah.

Nostalgické vzpomínky

Jarek Nohavica - turné Ostrava 2008Daleko zajímavější by bylo zjistit, podle jakého klíče Nohavica vybíral ze svého přebohatého archivu. Zřejmě se to nikdy nedozvíme, písničkář po kunderovsku s médii prakticky nekomunikuje a na svých webových stránkách, jediné přímé spojnici mezi svým přemýšlením a publikem, na toto téma těžko co napíše.

Každopádně zapátral ve svém zpěvníku hodně hluboko, mimo jiné k překrásným baladám Na jedné lodi plujem a Potulným kejklířům nebo k syrovému Plebs Blues. "Střední" etapu jeho tvorby zastupovalo třeba Muzeum, při jehož na pouhý kytarový doprovod oholené verzi nemohl pamětník nevzpomenout na písničkářovo někdejší skutečně "posvěcené" setkání s kapelou vedenou Zdeňkem Vřešťálem.

Naproti tomu Milionář, navíc ďábelsky zrychlený, už dávno ztratil svou svěžest. Vzpomene si dneska někdo, kdo to byl nějaký Vladimír Čech, kterému se hrdina písně chtěl "podívat do tváře"? Takové "časové" písně ukazují, že ne všechno, co ve své době může vzbudit ohlas, má všeobecnou platnost – samozřejmě vyjímáme skalní fanoušky, kteří jsou z písně nadšeni bez ohledu na kontext. A těch byla v Lucerně většina.

Nohavica je vůbec mistr v hraní si se svým publikem. Je si jist svou pevnou pozicí a dává to znát – třeba u několikerého "falešného" úvodu hitovky Jdou po mně, jdou, nebo u "řízeného rozezpívávání" při Samurajovi. Komu jinému by u nějakých tří tisíc vesměs dospělých lidí prošlo dirigování sborového zpěvu takové...říkánky?

Mimochodem, sestava dnešního Nohavicova publika, ta už ztrácí jakékoli znaky "sociálního vzorku", jak tomu bylo možná ještě před nějakými deseti lety. Nejen věkový rozstřel, ale i typy návštěvníků, mezi nimiž nebyl problém zahlédnout ani teenagery v tričkách s nápisy Metallica či Cocotte Minute, jen svědčí o tom, že Nohavica dávno překročil žánrovou hranici a je součástí naprostého mainstreamu. Což samozřejmě není nic proti ničemu.

Rap pod křídly Ikara

Jarek Nohavica - generálka na natáčení DVDRelativně hodně písní zaznělo z Nohavicova posledního alba Ikarus. Emblémem z jeho obálky bylo ostatně vyzdobeno i pódium a dva instrumentální hosté, pianista Dalibor Cidlinský a saxofonista/flétnista Michal Žáček, se podíleli i na jeho natáčení. Nejpříjemnějšími ukázkami z alba byly ty relativně "bezpříznakové": beethovenovská Ona je na mě zlá, Ostravian Pie či milostná Pro Martinu s ohlasy textů Jiřího Suchého, jež ve finále přešla v kompletní citaci Pramínku vlasů.

Ublížený, vzdorný i milý Ikarus

Čtěte recenzi posledního Nohavicova alba

Více než dvouhodinový koncert měl dva neuralgické body. Ten první nastal ve chvíli, kdy se na pódiu k Nohavicovi přidali členové hiphopové kapely Pio Squad, kteří dostali i prostor k samostatné písni. "To je ňákej dýdžej, ne? To si dělá prdel!" Taková a podobná "moudra" byla k slyšení v nažhaveném publiku, pro jehož část se zjevně zastavil čas na Portě na začátku 80. let, kdy tam byli vypískáváni i ti, kteří si dovolili tu "drzost" hrát na elektrickou kytaru či bicí.

Nohavicovi v této souvislosti bezesporu patří obdiv, že svou posluchačskou lásku, kterou se netají, dokázal prezentovat i v rámci vlastního koncertu, a to s rizikem nejistého výsledku: ten sice sporadický, ale o to silnější pískot z úst konzervativců během a po vystoupení Pio Squad konec konců přeneseně patřil i jemu. Ustáli to naštěstí všichni zúčastnění.

Krylovské okénko

Jarek Nohavica - generálka na natáčení DVDDruhým citlivým místem tohoto koncertu bylo samotné jeho finále. Tento článek má být hudební recenze, nikoli politický komentář, nicméně nelze obejít závěrečnou sérii šesti písní, kterou Nohavica, aniž by k tomu řekl jediné slovo, bezesporu zamýšlel komentovat události kolem své osobnosti ve vztahu k minulému režimu.

Písně Já si to pamatuju a Mám jizvu na rtu už na Ikarovi vyjadřovaly (či spíše naznačovaly) jeho postoj k údajné "mediální šikaně". Vřazeny do aktuálního bloku ale dostaly mnohem jednoznačnější – a bohužel pro Nohavicův vkus ne zrovna nejpozitivnější – rozměr.

Co říkal Nohavica o Krylovi

Poslechněte si autentickou nahrávku z Vídně 1989

Už konec písně Já si to pamatuju, kde Nohavica zpívá o tom, že "zase je to tady", tak trochu vypovídá o ztrátě paměti. Srovnávat nepochybně zlou štvanici ze strany minulého režimu (která jistě byla důvodem jeho takzvaného selhání) s písničkářovou dnešní situací, tedy tváří v tvář vyprodané Lucerně, z níž bude pořízena nahrávka, se kterou si Nohavica může naložit, jak je pouze jemu libo, je mírně řečeno absurdní.

Dotyčnou píseň vystřídala "vykopávka" Mávátka, která už v době svého vzniku svým pochodovým rytmem, typickým pro Karla Kryla, evokovala Nohavicovým fanouškům tohoto klasika českého protestsongu, žijícího v emigraci. Tentýž "malý muž s kytarou na pódiu" Nohavicovi nekonkrétně, avšak snad každému nepochybně vstoupil i do "galerie nepochopených" v písni Dál se háže kamením, jež byla další součástí koncertního finále.

A aby i těm nejjednodušším došlo, "jak to Jarek myslí", za zvuků heligonky zazněly i přímo Krylovy slavné Jeřabiny. Dlužno dodat, že doprostřed tohoto "krylovského okénka" se zdánlivě náhodou a nesourodě, nejspíš ale zcela cíleně, Nohavicovi vetřel fragment jeho slavného Husity – pro změnu písně, u níž je evidentní hudební i textová návaznost na tvorbu nikoho jiného než Jaroslava Hutky ze 70. let. Téhož Hutky, který právě pro doložené Nohavicovy "zprávy" o Karlu Krylovi napsal sice špatnou a prvoplánovou, avšak všeříkající píseň Udavač z Těšína...

Nostalgie, obdiv, rozpaky – tři slova, která oněch třicet písní základního programu a několikanásobný přídavek provázela ruku v ruce. Na některé otázky Jaromír Nohavica asi už nikdy neodpoví. Je to jeho svaté právo. Svatým právem každého, ať je jeho vášnivý fanoušek, bývalý fanoušek, nebo třeba i odpůrce, je myslet si o tom své.

Jaromír Nohavica
Praha, velký sál Lucerny, 14. dubna 2009
Hodnocení iDNES.cz: 60 %

Autor:

Mohlo by vás zajímat

24. 2. se uskuteční 91. ročník předávání filmových cen v Los Angeles
23. 3. proběhne předávání filmových cen (Praha, Rudolfinum)
17. 3. bude mít premiéru pořad Za oponou na iDNES KINO


Nejčtenější

Zemřel herec a dabér Petr Oliva. Hlasu Pierra Richarda bylo 75 let

Petr Oliva

Pět dní před svými 76. narozeninami zemřel herec a dabér Petr Oliva. Oznámilo to Divadlo Radka Brzobohatého. Oliva mimo...

Českou stopu v Teorii velkého třesku podporuje představitelka Amy

Mayim Bialik jako Amy Farrah Fowler v seriálu Teorie velkého třesku

V americkém seriálu Teorie velkého třesku, jehož závěrečnou řadu nyní vysílá Prima Cool, se občas objevují odkazy k...

KOMENTÁŘ: Záhadná postava. Velice spokojený televizní divák

Ze seriálu Most!

Patří do rodiny nadpřirozených bytostí z novodobých pohádek. Na rozdíl od početné armády reptalů ho nikdy nikdo...

Filmový Freddie Mercury je hit „zbytku světa“, rekordy neláme

Záběr z filmu Bohemian Rhapsody

V Česku i na Slovensku ovládl loni návštěvnost kin. Jak si Bohemian Rhapsody, životopis Freddieho Mercuryho ze skupiny...

RECENZE: Jaromír Hanzlík si napsal telenovelu Léto s gentlemanem

Trailer k filmu Léto s gentlemanem

Na svatého Valentýna utrpěla kina srážku s telenovelou. Kdyby v titulcích filmu stálo Rosamunde Pilcherová a běžel na...

Další z rubriky

GLOSA: Saul s Plachetkou neoslnil, ale zaslouží cenu za statečnost

Adam Plachetka při provedení Händelova oratoria Saul

Provedení Händelova oratoria Saul lákalo na basbarytonistu Adama Plachetku a německého kontratenoristu Andrease...

Autor hitů Tiché dohody chystá sólovou desku jako poctu Hanspaulce

Kytarista a skladatel Dan Šustr

Kytarista Dan Šustr, zakladatel a skladatel kapely Tichá dohoda a autor hitů jako Marioneta nebo Kotva a kříž, vydá...

RECENZE: Viklický je jako Motýl. Vzal si do hlavy předělat Šlitra

Emil Viklický

Dobrá skladba se pozná jednak tak, že ji další interpreti mají chuť opakovaně hrát či točit, a potom hlavně podle toho,...

Najdete na iDNES.cz