Nohavica ve vyprodané Lucerně: jako vždy plný rozporů

  2:46aktualizováno  2:46
Jaromír Nohavica odehrál v úterý první ze tří vyprodaných koncertů v pražské Lucerně. Záznam použije na chystané DVD. Písničkář překvapivě zvolil do značné míry pamětnický repertoár. Finálová série písní navíc vzbudila rozpaky, protože komentovala události kolem Nohavicova vztahu k minulému režimu.

Nostalgie, obdiv, rozpaky – tři slova, která třicet písní Nohavicova základního programu a několikanásobný přídavek provázela ruku v ruce. | foto: MF DNES

Jarek Nohavica - turné Ostrava 2008

Kdo si chtěl v úterý večer poslechnout našeho komerčně nejúspěšnějšího zpěváka, musel si projít martyriem dlouhého čekání a stání. Několik strašidelně působících, nicméně jak na vojně vzorně zařezávajících front se táhlo nitrem paláce Lucerna i Štěpánskou ulicí. Zpomalená cesta k cíli však zjevně vadila málokomu: všichni přišli přece na Jarka, svého idola. A to za chvilku nepohody stálo.

Nohavica získal Desku roku

Ikarus je nejúspěšnějším albem roku 2008

Kdo se příliš řídil avízy médií (bůhvíkdo je vypustil jako první), že budou představeny nové písně, mohl být trochu zklamán. Ne že by nic dosud neslyšeného nezaznělo, avšak den před koncertem dokončená písnička Las Vegas skutečně nepřekročila hranice běžných nohavicovských "humorek", kterými se publikum sice pobaví, ale to je také jediný jejich zásah.

Nostalgické vzpomínky

Jarek Nohavica - turné Ostrava 2008Daleko zajímavější by bylo zjistit, podle jakého klíče Nohavica vybíral ze svého přebohatého archivu. Zřejmě se to nikdy nedozvíme, písničkář po kunderovsku s médii prakticky nekomunikuje a na svých webových stránkách, jediné přímé spojnici mezi svým přemýšlením a publikem, na toto téma těžko co napíše.

Každopádně zapátral ve svém zpěvníku hodně hluboko, mimo jiné k překrásným baladám Na jedné lodi plujem a Potulným kejklířům nebo k syrovému Plebs Blues. "Střední" etapu jeho tvorby zastupovalo třeba Muzeum, při jehož na pouhý kytarový doprovod oholené verzi nemohl pamětník nevzpomenout na písničkářovo někdejší skutečně "posvěcené" setkání s kapelou vedenou Zdeňkem Vřešťálem.

Naproti tomu Milionář, navíc ďábelsky zrychlený, už dávno ztratil svou svěžest. Vzpomene si dneska někdo, kdo to byl nějaký Vladimír Čech, kterému se hrdina písně chtěl "podívat do tváře"? Takové "časové" písně ukazují, že ne všechno, co ve své době může vzbudit ohlas, má všeobecnou platnost – samozřejmě vyjímáme skalní fanoušky, kteří jsou z písně nadšeni bez ohledu na kontext. A těch byla v Lucerně většina.

Nohavica je vůbec mistr v hraní si se svým publikem. Je si jist svou pevnou pozicí a dává to znát – třeba u několikerého "falešného" úvodu hitovky Jdou po mně, jdou, nebo u "řízeného rozezpívávání" při Samurajovi. Komu jinému by u nějakých tří tisíc vesměs dospělých lidí prošlo dirigování sborového zpěvu takové...říkánky?

Mimochodem, sestava dnešního Nohavicova publika, ta už ztrácí jakékoli znaky "sociálního vzorku", jak tomu bylo možná ještě před nějakými deseti lety. Nejen věkový rozstřel, ale i typy návštěvníků, mezi nimiž nebyl problém zahlédnout ani teenagery v tričkách s nápisy Metallica či Cocotte Minute, jen svědčí o tom, že Nohavica dávno překročil žánrovou hranici a je součástí naprostého mainstreamu. Což samozřejmě není nic proti ničemu.

Rap pod křídly Ikara

Jarek Nohavica - generálka na natáčení DVDRelativně hodně písní zaznělo z Nohavicova posledního alba Ikarus. Emblémem z jeho obálky bylo ostatně vyzdobeno i pódium a dva instrumentální hosté, pianista Dalibor Cidlinský a saxofonista/flétnista Michal Žáček, se podíleli i na jeho natáčení. Nejpříjemnějšími ukázkami z alba byly ty relativně "bezpříznakové": beethovenovská Ona je na mě zlá, Ostravian Pie či milostná Pro Martinu s ohlasy textů Jiřího Suchého, jež ve finále přešla v kompletní citaci Pramínku vlasů.

Ublížený, vzdorný i milý Ikarus

Čtěte recenzi posledního Nohavicova alba

Více než dvouhodinový koncert měl dva neuralgické body. Ten první nastal ve chvíli, kdy se na pódiu k Nohavicovi přidali členové hiphopové kapely Pio Squad, kteří dostali i prostor k samostatné písni. "To je ňákej dýdžej, ne? To si dělá prdel!" Taková a podobná "moudra" byla k slyšení v nažhaveném publiku, pro jehož část se zjevně zastavil čas na Portě na začátku 80. let, kdy tam byli vypískáváni i ti, kteří si dovolili tu "drzost" hrát na elektrickou kytaru či bicí.

Nohavicovi v této souvislosti bezesporu patří obdiv, že svou posluchačskou lásku, kterou se netají, dokázal prezentovat i v rámci vlastního koncertu, a to s rizikem nejistého výsledku: ten sice sporadický, ale o to silnější pískot z úst konzervativců během a po vystoupení Pio Squad konec konců přeneseně patřil i jemu. Ustáli to naštěstí všichni zúčastnění.

Krylovské okénko

Jarek Nohavica - generálka na natáčení DVDDruhým citlivým místem tohoto koncertu bylo samotné jeho finále. Tento článek má být hudební recenze, nikoli politický komentář, nicméně nelze obejít závěrečnou sérii šesti písní, kterou Nohavica, aniž by k tomu řekl jediné slovo, bezesporu zamýšlel komentovat události kolem své osobnosti ve vztahu k minulému režimu.

Písně Já si to pamatuju a Mám jizvu na rtu už na Ikarovi vyjadřovaly (či spíše naznačovaly) jeho postoj k údajné "mediální šikaně". Vřazeny do aktuálního bloku ale dostaly mnohem jednoznačnější – a bohužel pro Nohavicův vkus ne zrovna nejpozitivnější – rozměr.

Co říkal Nohavica o Krylovi

Poslechněte si autentickou nahrávku z Vídně 1989

Už konec písně Já si to pamatuju, kde Nohavica zpívá o tom, že "zase je to tady", tak trochu vypovídá o ztrátě paměti. Srovnávat nepochybně zlou štvanici ze strany minulého režimu (která jistě byla důvodem jeho takzvaného selhání) s písničkářovou dnešní situací, tedy tváří v tvář vyprodané Lucerně, z níž bude pořízena nahrávka, se kterou si Nohavica může naložit, jak je pouze jemu libo, je mírně řečeno absurdní.

Dotyčnou píseň vystřídala "vykopávka" Mávátka, která už v době svého vzniku svým pochodovým rytmem, typickým pro Karla Kryla, evokovala Nohavicovým fanouškům tohoto klasika českého protestsongu, žijícího v emigraci. Tentýž "malý muž s kytarou na pódiu" Nohavicovi nekonkrétně, avšak snad každému nepochybně vstoupil i do "galerie nepochopených" v písni Dál se háže kamením, jež byla další součástí koncertního finále.

A aby i těm nejjednodušším došlo, "jak to Jarek myslí", za zvuků heligonky zazněly i přímo Krylovy slavné Jeřabiny. Dlužno dodat, že doprostřed tohoto "krylovského okénka" se zdánlivě náhodou a nesourodě, nejspíš ale zcela cíleně, Nohavicovi vetřel fragment jeho slavného Husity – pro změnu písně, u níž je evidentní hudební i textová návaznost na tvorbu nikoho jiného než Jaroslava Hutky ze 70. let. Téhož Hutky, který právě pro doložené Nohavicovy "zprávy" o Karlu Krylovi napsal sice špatnou a prvoplánovou, avšak všeříkající píseň Udavač z Těšína...

Nostalgie, obdiv, rozpaky – tři slova, která oněch třicet písní základního programu a několikanásobný přídavek provázela ruku v ruce. Na některé otázky Jaromír Nohavica asi už nikdy neodpoví. Je to jeho svaté právo. Svatým právem každého, ať je jeho vášnivý fanoušek, bývalý fanoušek, nebo třeba i odpůrce, je myslet si o tom své.

Jaromír Nohavica
Praha, velký sál Lucerny, 14. dubna 2009
Hodnocení iDNES.cz: 60 %

Autor:
  • Nejčtenější

Hudební kalendář 2019: Koncerty světových hvězd, které nesmíte prošvihnout

Rok 2019 zpříjemní hudebním fanouškům vystoupení řady hvězd. Přijede třeba Andrea Bocelli. Podívejte se na přehled...

RECENZE: Karel, já a ty nabízí defilé třicátníků, kteří nevědí, co chtějí

Bohdan Karásek říká svým pracím „bytové filmy“, což lze přeložit jako levné projekty na pomezí studentských a...

Největším českým porevolučním hitem je Země vzdálená

Během tří dekád od pádu komunistického režimu vzniklo mnoho hitů, ale tím největším je podle mínění diváků hudební...

Salman Rushdie postavil Zlatý dům. Pozlobil feministky

Spisovatel Salman Rushdie ve své novince zarývá nehty pod kůži americké společnosti. Kam se za poslední léta posunula...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

RECENZE: Návrat Dagmar Havlové ke komedii zařídili jiskřiví Vlastníci

Místo Dvanácti rozhněvaných mužů sedí kolem stolu čtrnáct majitelů bytů. Nečekaně zábavnou domovní schůzi zprostředkují...

Premium

Test kebabů: Hovězí maso, které nedávno ještě kdákalo, i nadměrné množství soli

Orientální kebab by mohl být zdravější alternativou smažených hamburgerů a hranolků. Jenže to by musel být připravován...

Premium

Tajemství zdraví je ukryto v mezilidských vztazích, tvrdí psycholog Ptáček

Jakým způsobem žijeme a přistupujeme ke svému okolí, máme vlastně z velké části předurčené. Ovlivnit nás může nejen...

Premium

Nikdo dodnes neví, kolik těch holek zůstalo zakopaných. Starosta Dubí vzpomíná

„Devadesátky“ a přelom tisíciletí byly v Dubí na Teplicku divoká léta. Řádili tu pasáci prostitutek a mafiáni. Město se...

  • Další z rubriky

Firkušného festival chystá odlehčení. V ABC uvítá americké jazzmany

Pět večerů nabídne letošní Klavírní festival Rudolfa Firkušného, pojmenovaný po slavném českém virtuosovi. Jeho sedmý...

RECENZE: Nová deska Ringo Starra je plná řídkých a nevzrušivých písní

Sympatie, které už roky vzbuzuje jeden ze dvou dosud žijících The Beatles, bubeník Ringo Starr, bohužel nezaplaší velmi...

Ještě jednou sbohem. Kiss přijedou se závěrečným turné opět do Prahy

Během svého údajně posledního turné už v Praze zahráli letos v červnu, příští rok se američtí Kiss do české metropole...

RECENZE: Zpěvačka Beth Hart vyhlásila válku démonům a zvítězila

Americká bluesrocková zpěvačka a pianistka Beth Hart si prožila mnohé. Ve dvaceti ji opustil otec, sestra jí zemřela na...

Advantage Consulting, s.r.o.
SEŘIZOVAČ – AUTOMOTIVE

Advantage Consulting, s.r.o.
Jihomoravský kraj
nabízený plat: 24 000 - 30 000 Kč

Najdete na iDNES.cz