RECENZE: Nohavica dokázal existenci intimní atmosféry pro tisíce lidí

Druhý koncert ostravského písničkářského barda v pražské O2 aréně byl dechberoucím zážitkem. Přestože na skromně zařízeném pódiu stáli jen dva muzikanti, dokázali na takřka tříhodinovém vystoupení nejen udržet pozornost publika, ale ještě vytvořit neopakovatelnou atmosféru.

Začalo to hned v úvodu, kdy Jarek Nohavica na pódium nakráčel sám, bez kytary, heligonky nebo dalšího doprovodu. A coby gladiátor, ten obyčejný chlápek z lidu, odzpíval bez jakéhokoliv dalšího nástroje Divoké koně. Kontrast s trémou zaplněným začátkem minulého večera, kdy vystupoval s filharmonií (recenzi čtěte zde), nemohl být zřetelnější. Tentokrát byl Nohavica zcela ve svém živlu. A od začátku dráždil publikum kontrastem zamyšlených, v jádru smutných písní a euforických, veselých skladeb.

Jaromír Nohavica

100 %

Koncert v O2 aréně 24. 10. 2013

Scéna byla doslova nijaká a pohybovali se po ní celou dobu jen dva muzikanti: Nohavica a jeho akordeonista a klavírista Robert Kusmierski. Přesto byla plnější než na řadě show na stejném místě, které sázejí na šálivé efekty. Nohavicův koncert byl důkazem, že méně je opravdu více. Magická atmosféra Darmoděje, Já chci poezii. Sarajeva, Zítra ráno v pět anebo Minulosti smazala veškerá pravidla prostoru. Při nich to totiž v největší tuzemské hale vypadalo jak v intimním klubu, na čemž se podepsaly i atmosférické chorály, které na rozdíl od předchozího večera zpívalo skutečně celé publikum. Jako by snad bylo někde na Portě a ne ve studené hale.

Nohavicův triumf v O₂ aréně trval takřka tři hodiny a lidem to bylo po právu málo. Střídáním poloh a nálad totiž ostravský písničkář vytvořil s minimem prostředků neopakovatelnou atmosféru a předvedl esenci svého písničkářství, jehož chemický vzorec utvářel a piloval desítky let. Slova o tom, že den předtím s filharmonií byl vlastně sám sobě předkapelou, byla celkem bez nadsázky.

Na velkém pódiu a pro tisíce lidí ve vyprodané hale Nohavica dokonale, bez schovávání a vymyšleností předvedl, v čem tkví jádro jeho písničkářského talentu.