Proč jste nové album pojmenovala právě Prometheus?
K té desce se váže strašně moc věcí. Vznikala vlastně nečekaně, původně jsem skládala úplně jinou hudbu. V srpnu loňského roku mi ale náhle zemřel tatínek, což byla tragédie, se kterou jsem se musela nějak vypořádat. Hudba se mi stala jakýmsi útočištěm. Začala jsem psát skladby na tuhle desku, která je od první do poslední minuty spojená s mým tátou. Se vzpomínkami, s emocemi, s příběhy, s prožíváním, vypořádáváním se se skutečností.
A když jsem na desce začala pracovat, pořád jsem slyšela zvuk horny. Zprvu jsem si nebyla úplně jistá, zda je to pro tuto skladbu ten správný nástroj a zda jsem schopna pro něj psát. S tím souvisí další věc – mám jedno oblíbené místo u Vltavy, kam se chodím procházet. Tam ke mně často přicházejí myšlenky a nápady, příroda mi pomáhá přemýšlet a rozjímat. A právě na tomto místě jsem se zeptala sebe sama, jestli opravdu horna. Na YouTube jsem naslepo zadala heslo „french horn“, a namátkou jsem pustila nějaké z videí, které to vyhledalo. Ozvala se horna, postupně doplněná smyčci a sborovým zpěvem, začal foukat vítr, zapadalo slunce, kolem mě pobíhal zajíc, celé to mělo silnou atmosféru.
Až bych řekl filmovou.
To je přesné, protože následně jsem zjistila, že šlo o ústřední hudební téma filmu Prometheus, který byl tátův oblíbený, a proto jsem ho měla na seznamu filmů, které bych chtěla vidět. A taková magická pojítka provází celé album. Jako třeba zrovna před nedávnem, kdy jsem impulsivně zalovila v knihovně paní, která nám pronajímá byt, a vytáhla jsem namátkou jednu Čapkovu knížku, jejíž první kapitola nese název Prométheův trest. Pořád mě to téma zkrátka pronásleduje a tím mě utvrzuje, že jdu správným směrem.
Zkrátka to muselo být.
Věřím, že ano, v každé skladbě je schovaný nějaký příběh, občas plný náhody a nečekaných souvislostí. Samozřejmě jsem si pak přečetla i to řecké drama. Našla jsem nějaký anglický překlad z šedesátých let a hned když jsem ho dolouskala, zjistila jsem, že existuje i mnohem mladší. Ale aspoň jsem si to pořádně vychutnala. Každopádně jsem tam našla mnoho propojení s deskou.
Jaké jsou vaše hudební základy?
Veskrze klasické. V pěti letech základní umělecká škola, přičemž jsem byla dítě, kterému se dávalo více hodin a lekcí, jezdila jsem s paní učitelkou na soutěže a podobně. Že chci být pianistka, jsem si uvědomila hrozně brzo a už v devíti letech jsem měla možnost si zahrát s Janáčkovou filharmonií.
Tohle všechno mě motivovalo jít dál, studovala jsem šest let ostravskou konzervatoř, čili maturita a pak titul diplomovaný specialista. Do toho jsem taky jezdívala na různé soutěže a přesvědčení, že budu pianistkou, mě nikdy nepustilo.
Na vysoké škole se mi pak začaly rozšiřovat hudební břehy, už to nebyla jen klasika, ale začala jsem hledat vlastní vyjádření. Vlastně ani nevím, jestli to bylo spíš emoční, nebo spíš rozumové rozhodnutí, ale pustila jsem se do skládání vlastní hudby. Nicméně jakmile se to začalo dít a natáčela jsem desky, došlo mi, že takto přesně to chci a budu v tom pokračovat.
Vyrůstala jste v hudebně činné rodině?
Právě že ne. Rodiče sice jako malí chodili do ZUŠky, ale jinak se z naší rodiny aktivně hudbě nevěnuje nebo nevěnoval nikdo, kromě mě a mé mladší sestry. A babička tvrdí, že nějaký náš vzdálený příbuzný kdesi v Americe snad hraje na klavír, ale kdo ví. Sestra Míša navštěvovala všechny školy a ZUŠky jako já, vystudovala operní zpěv a hudební manažerství, založila hudební vydavatelství s jazzovým kytaristou Kurtem Rosenwinkelem a dělá spoustu úžasných hudebních projektů.
Čím vás zaujal právě klavír?
Prarodiče měli doma staré křídlo a kdykoliv jsme tam přijeli, sedla jsem si k němu a zkoušela na něj hrát. Načež mi naši koupili pianino a už nebylo cesty zpět. Otázkou samozřejmě je, jak by to dopadlo, kdyby to piano neměli, každopádně klavír je pro mě nade všechny nástroje.
Hrajete i na nějaké další?
Časem bych si ráda domů pořídila bicí, abych se mohla zdokonalovat v rytmu, a k narozeninám jsem od mého přítele dostala trumpetu, takže na ni občas cvičím. Ne pro kariéru, ale jen tak, kvůli sobě. Kvůli novým barvám zvuku, melodiím a možnostem vyjadřování se. Hodně taky využívám midi klávesy a elektroniku.
