Období své největší slávy má Dr. Alban evidentně za sebou. Vyprodané sportovní haly více než deset let po triumfální spanilé jízdě hitparádami vystřídal za komornější diskotékové produkce.
Po půlnoci provedly hrůzostrašné "gorily" rozjařeným davem Albana až na pódium, kde mu společnosti dělaly dvě tanečnice a doprovodná zpěvačka. Dr. Alban se tvářil trochu nervozně a odtažitě, teprve po několika skladbách se osmělil a když s ním na spokojené retro vlně hlediště skandovalo It's My Life, Alban se konečně začal usmívat na celé kolo.
Při svém vystoupení se soustředil na jistotu v podobě několika velkých hitů z první poloviny devadesátých let. Ačkoli od časů posledního velkého hitového alba Look Who's Talking vydal ještě několik desek, páteř half-playbackového vystoupení tvořily osvědčené hitovky jako No Coke, Hello Afrika nebo Look Who's Talking, které mu kdysi zajišťovaly multimiliónové prodeje.
Ještě dříve, než se ale obecentsvo stačilo pořádně rozproudit a doprovodné tanečnice spotit, Alban bez jediného přídavku jen s mávnutím ruky směrem do kotle koncert ukončil.
Rozpačitý závěr ale většině návštěvníků zcela přemazal fakt, že byli přítomni koncertu legendy, která svými skladbami orámovala jejich hudební dospívání. Nešlo o žádné kulturní velehody, ale o jeden z těch zážitků, kdy melancholické emoce odsunou kritickou reflexi na vedlejší kolej a vy se prostě a jednoduše bavíte.