Program začal samozřejmě už odpoledne, když na hlavní pódium pod Slezskoostravským hradem přitáhla početné zástupy svých věrných Vypsaná fixa, z domácích kapel svého ranku a generace rozhodně nejsympatičtější.
Na "Czech Stage" zase vystřihli standardně kvalitní set jedni z nositelů toho, čemu se v 90. letech v západní Evropě pochvalně říkalo "czech sound", totiž Už jsme doma.
Co by bylo kdyby
Táž "Česká scéna" ovšem po zbytek dne patřila téměř zcela Moravě: folklorním inspiracím Fleretu s nezničitelnou Jarmilou Šulákovou, lidovkovému inovátorovi Tomáši Kočkovi a jeho Orchestru a ve finále v současnosti asi jediným autentickým pokračovatelům vpravdě legendárního Dunaje, česko-moravsko-rakouskému triu Boo.
Velké pódium na Černé louce hostilo vpodvečer ostravskou veteránku Věru Špinarovou. Ačkoli její kapela nepřeskočila tancovačkově-bigbítovou laťku, zpěvačka, kterou nejspíš většina návštěvníků znala leda tak z nějakého televizního retro-pořadu, se představila ve velmi dobré formě včetně vytleskaného přídavkového velehitu z filmu Tenkrát na západě. Bůhví, kým Špinarová se svým hlasem mohla být, nenarodit se ve špatnou dobu na špatném místě...
Poté, co se nad Ostravou během zčásti propršeného bloku Věry Špinarové rozklenula hned dvojitá duha, zahájilo hlavní pódium svou hvězdnou jízdu početnou kolumbijskou partou LA-33. Ta svou horkou salsu a další latino-rytmy míchala ze zjevně velmi autentických přísad, ale k v programové brožuře traktovanému označení "Nejlepší party kapela světa" jí přece jen trochu chybělo.
Talentovaný čertík z krabičky
Během hodinové přestavby se už pod stejnou scénu začaly stahovat tisíce těch, kteří chtěli být co nejvíc nablízku ze světového hlediska rozhodně největší hvězdě dne, britskému pop-jazzmanovi Jamiemu Cullumovi.
Den první: Vážná hudba pro tisíce lidíCo se dělo na festivalu Colours of Ostrava 2009 ve čtvrtek |
Jestliže předchozího večera Michael Nyman Band i Tata Bojs s Ahn Triem potěšili tím, že "jen seděli a hráli", Jamie Cullum byl, jak se dalo očekávat, pravý opak.
"Pročpak si ten chlapec nesedne?", mohl se ptát neznalý spolu s cimrmanology. "Je to neposeda," zněla správná odpověď. Ovšem neposeda mimořádně talentovaný, který má svou show skvěle vypodloženu hráčskou i pěveckou jistotou a pevnou kostrou výborné doprovodné kapely.
Tajemství světového úspěchu Jamieho Culluma se na jeho vystoupení na Colours předestřelo v jasných...no ano, barvách. Starší publikum, které jej pasovalo na vtělení Franka Sinatry, dostává na klasické americké songy (jeho verze sinatrovky I Get A Kick Out Of You byla svým neomylným swingem úchvatná).
Umí ale potěšit i rockery (neméně vynikající Hendrixova The Wind Cries Mary) a mladé holky se nacházejí - a už od prvních taktů aplaudují - v jeho vlastní Twentysomething i cituplných ploužácích a jazz daleko přesahujících vypjatě melodických písních typu Photograph.
Cullum působí jako "kluk odvedle", se kterým šijí všichni čerti. Pobíhá po pódiu, hraje vestoje, leze po klavíru i pod něj, bubnuje na jeho desky i struny, když během přebíhání zakopne o židličku, popadne ji a jejíma nohama přejede klaviaturu jakoby nic. A má vlastně i smysl pro citlivý humor, když vystřihne Thriller "vímeodkohoavímeproč".
Jestliže dosud Cullum byl pro naše posluchače spíš velkou neznámou a nadšeně o něm mluvili hlavně lidé, sledující hudební scénu do hloubky, lze předpokládat, že počínaje pátkem 10. července 2009 je tenhle "už" skoro třicátník i v Česku všeobecně známou popovou hvězdou. Uvidíme, jak se to odrazí na úspěchu jeho na podzim chystaného nového alba, které ukázkami avizoval.
A teď tanec!
Pokročilá večerní hodina vybízela zejména tancechtivé a dramaturgie jim vyšla vstříc. Rozehřát se mohli na skvělé Speed Caravan, která tradiční alžírskou hudbu podložila počítačovými beaty. Bleskurychlý frontman s arabskou loutnou oud přitom chvílemi působil jako Hendrixův blíženec z druhého konce světa i letopočtu. Večer pak pro většinu návštěvníků uzavřeli Asian Dub Foundation, domácímu publiku už dobře známí.
Sobota je pro každý festival, tedy i pro Colours, obvykle tím nejbohatším dnem. Přijdou si na své fanoušci legend (Jon Anderson, ex-Yes), psychedelického rocku (Mercury Rev), taneční muziky (Morcheeba, Stereo MC´s), world music (Seun Kuti) i folku (Jaromír Nohavica). Nad Ostravou se sice honí mraky, ale neprší.