Obdivuhodně plodný autor, který stále koncertuje, se angažuje i jako ekolog a je hlasitým kritikem amerického prezidenta Donalda Trumpa.
Jeho názory a životní postoje fanouškům přiblížily knihy vzpomínek, které vydal v uplynulých letech. Kromě hudby se Neil Young představuje jako zanícený ekolog nebo ochránce původního obyvatelstva Ameriky. Kvůli ekologickým dopadům se například téměř zřekl svého největšího koníčku, sbírání automobilových veteránů. Ty si pořizoval kdykoliv a kdekoliv se mu nějaký obří „bourák“ zalíbil.
Neil Percival Young se narodil v kanadském Torontu 12. listopadu 1945. Brzy se s rozvedenou matkou (otec byl slavný sportovní novinář) přestěhoval do Winnipegu, kde také začal poslouchat hudbu. Hlavně Chucka Berryho nebo Elvise Presleyho. V patnácti už se sám obstojně naučil hrát na kytaru, banjo a ukulele.
RECENZE: Neil Young vydal album Homegrown. Dlouho ukrývané a křehké |
V jednom rozhovoru přiznal, že ve Spojených státech pobýval ilegálně až do roku 1970, kdy dostal zelenou kartu. Občanství dostal teprve v roce 2020. Ještě předešlý rok byla jeho žádost o získání amerického občanství odložena, zčásti kvůli tomu, že je kuřákem marihuany.
Už od střední školy často střídal spoluhráče i doprovodné skupiny, což je typický rys celé Youngovy kariéry. Na jaře 1966, už v Los Angeles, vznikla kapela Buffalo Springfield a přišly první velké úspěchy. Youngovi to ale nestačilo. Skupinu opustil a v roce 1986 vydal sólový debut Neil Young. Už to byl ten typický folk rockový Young. Jeho vysoký hlas a melodické písničky ovšem tehdy davy ještě nepřilákaly.
Zatoužil proto opět po spoluhráčích a na konci 60. let se připojil k sestavě Crazy Horse, na kterou dodnes nedá dopustit. První společné album, Everybody Knows This Is Nowhere, s hity jako Cinnamon Girl nebo Down by the River vydali v roce 1969. Na konci 60. let také doplnil supertrio Crosby, Stills a Nash na ještě lepší kvarteto. S ním v roce 1970 vydal přelomovou desku Déjà Vu a pak ještě několik dalších. Po vlastní ose se zaskvěl svým nejprodávanějším albem Harvest z roku 1972 nebo deskou Tonight’s the Night s Crazy Horse (1975).
Nevyzpytatelný umělec se dodnes řídí hlavně svým instinktem. Spolupracoval s řadou špičkových muzikantů. Nezapomenutelná je Youngova spolupráce s grungeovou kapelou Pearl Jam - s částí této formace vystoupil v srpnu 1995 v Praze. A odtud pochází i jeho přezdívka „kmotr grunge“. V roce 1997 se stal hlavním hrdinou hudebního filmového dokumentu Rok koně režiséra Jima Jarmusche. S ním dva roky předtím spolupracoval na snímku Dead Man a díky Youngově horečné a hypnotické, z valné většiny improvizované hudbě je film tak působivý.
Jeho srdeční záležitostí ale byla vždy kapela Crazy Horse, k jejímž nejvýraznějším členům patří baskytarista Billy Talbot, bubeník Ralph Molina, kytarista Frank „Poncho“ Sampedro nebo multiinstrumentalista Nils Lofgern. Neil Young s nadsázkou prohlašoval, že vlastně hudebně jsou nic moc, ale spolu jim to lidsky i hudebně neuvěřitelně šlape. Pro mnohé fanoušky jsou ale nedotknutelní.
Ze spolupráce s touto partou vzešly albové skvosty jako Zuma (1975), Rust Never Sleeps (1979) s hity My My, Hey Hey (Out of the Blue), Powderfinger, Ragged Glory (1990) nebo Greendale (2003). Dosud poslední desku s názvem World Record s vydali v roce 2022. Z desky je patrný Youngův strach o budoucnost planety.
RECENZE: Zahoďte zbraně, vybízí Neil Young na albu World Record |
Na přelomu desetiletí začal spolupracovat a vystupovat také s mladíky kolem Lukase Nelsona, syna legendárního Willieho Nelsona, sdruženými v kapele Promise of the Real. S nimi nahrál například „ekologické“ desky The Monsanto Years (2015) kritizující byznys společnosti Monsanto v oblasti geneticky modifikovaných plodin, koncertní Earth (2016) nebo The Visitor (2017). Nyní hraje s další doprovodnou skupinou Chrome Hearts, ve které hraje další z Nelsonových synů Micah. S Chrome Hearts se letos vydal na turné, během kterého zahrál například i k radosti mnoha českých fanoušků v Berlíně. S nimi vydal také letos desku Talkin to the Trees.
Neil Young byl několikrát ženatý. S manželkou Pegi žil 36 let a společně založili školu pro handicapované děti. Dva z Youngových synů se narodili s dětskou mozkovou obrnou, další syn trpí epilepsií. K postiženým synům občas promlouval i skrze své desky. Nyní je jeho manželkou herečka a aktivistka Daryl Hannahová, se kterou si kromě jiného skvěle rozumí v otázkách ochrany přírody nebo boji za práva původního obyvatelstva. V roce 2018 přišel při ničivých požárech o svou rezidenci v Kalifornii, kde vlastnil i obrovský ranč.
Young dlouhodobě kritizuje kvalitu záznamu pro digitální přehrávače. „Je to skromná náhrada za zázrak, který se kdysi odehrával při poslouchání desek“, řekl v jednom z rozhovorů. V minulosti na čas stáhl své nahrávky ze streamovací služby Spotify kvůli tomu, že platforma dávala výsadní prostor podcastu moderátora Joea Rogana, který podle Younga šířil dezinformace o covidových vakcínách.
Neil Young stáhl svou hudbu ze Spotify kvůli covidovým dezinformacím |
Vyzval také posluchače, aby přestali využívat služeb čtyř velkých bank Chase, Citi, Bank of America a Wells Fargo. Tyto instituce podle něj „nadále sponzorují škodu způsobovanou fosilními palivy, ačkoliv globální teplota nadále stoupá“.
V srpnu 2020 podal u amerického soudu stížnost na volební kampaň prezidenta Donalda Trumpa za to, že prezident na svých mítincích opakovaně používá Youngovu hudbu. „...žalující strana nemůže dovolit, aby její hudba byla použita jako ‚tematická píseň‘ pro rozdělující, neamerickou kampaň ignorance a nenávisti,“ uvedl.
Letos se opět silně vymezil proti Trumpovi, který se v lednu ujal svého druhého prezidentského mandátu, písní Big Crime (Velký zločin). „V Bílém domě ve Washingtonu se děje velký zločin,“ zpívá rocková ikona v refrénu. V dalších částech zpívá o tom, že „nepotřebujeme fašistická pravidla, nechceme fašistické školy, nechceme vojáky v ulicích.“
