Kdy a za jakým účelem jste se vy tři dali dohromady?
Vágner: Jsme dlouholetí kolegové z divadla, ale nikdy předtím jsme společný projekt neměli. Projekt Muzikály Naruby vznikl v době pocovidové, kdy diváci moc nechodili do divadel, ani na koncerty a my jsme přemýšleli o tom, jak diváky nalákat zpět. Věděli jsme, že koncert bude složený z muzikálových písní, a chtěli jsme, aby to bylo za doprovodu živé kapely, protože to často v divadlech nebývá pravidlem. No a když jsme začali dávat dohromady repertoár, od samého začátku jsme se nechtěli brát moc vážně a jen zazpívat árie, abychom divákům ukázali, „jak krásně umíme zpívat“. Chtěli jsme jim zkrátka dopřát něco navíc. Ze srandy jsme do repertoáru dali ty největší ženské muzikálové hity, jako Teď královnou jsem já, Saxanu, Š-š-š, Láska je láska, Jsi můj pán a další.
Co na to diváci?
Vágner: První koncert Muzikálů Naruby jsme zahájili písní Teď královnou jsem já. Jakmile se rozezněly první tóny, jsme pochopili, že se nám povedlo něco, co nikdo nečekal. Diváci to vzali nejlépe, jak jen mohli, a nám bylo hned jasné, že to není poslední koncert, že s tím musíme pokračovat.
Také jsme si uvědomili jednu zásadní přidanou hodnotu našich koncertů. Ty písničky, které zpíváme, již často přišly o své původní interprety a autory. Jen těžko by se tedy stalo, že by někde na oblasti v kulturním domě či v divadle zazněla písnička Haničky Zagorové nebo Waldemara Matušky v plnohodnotném podání s kapelou. Když na koncertech tyhle písničky, doslova poklady, zpíváme, často s námi zpívá celé hlediště a je z diváků cítit, jakou radost z toho mají.
Co přesně tedy znamená ono „Naruby“?
Kopečný: Přemýšleli jsme, jak celý náš projekt nazvat. Tím, že jsme sáhli po písních našich pěveckých kolegyň, a že jsme si přizvali skvělé muzikanty, vzniklo z toho nejen v našich očích, ale nakonec i v očích diváků, něco výjimečného, co baví nás, publikum, ale i hudebníky, kteří nás doprovázejí. V mnoha případech zpíváme známé písničky v nových, překvapivých aranžích a celé to představení je jedinečné v tom, že chceme, aby se divák zbavil ostychu a primárně se dobře bavil. Téměř vše je dovoleno, publikum s námi může tančit, zpívat, nemusí sedět na židli a jen poslouchat. Muzikály Naruby jsme zkrátka my tři, kapela a známé muzikálové hity, které zpíváme tak trochu naruby.
Velká proměna Michala Davida: dvacet kilo dole. Žádné pivo, ale fitko a tenis |
Čili se neberete tak úplně vážně.
Vágner: Přesně tak. Naším přáním je, aby se divák na naší show pobavil, odcházel pozitivně naladěný s touhou si to celé zase někdy zopakovat. Základní repertoár je totiž daný, ale každý koncert je něčím výjimečný. Čas od času přidáme novou píseň, někdy začneme hrát při koncertě něco, co zkrátka vyplynulo z dané situace. A pak je tady naše průvodní slovo. To sami sebe často vzájemně překvapíme, kam vůbec zabrousíme a co se na koncertech řeší. Je to často až taková stand-up show. Diváky právě tyhle momenty neuvěřitelně baví a je to jistě jeden z důvodů, proč se na naše koncerty často vrací.
Jaké nástroje vás na pódiích doprovázejí?
Ryšavý: Standardní muzikantská parta je ve složení bicí, basa, kytara, piano a housle. Na velkých koncertech, jakým bude například 2. listopadu v O2 universum, máme doprovodný ansámbl rozšířený o smyčcový kvartet a žestě.
Jak došlo k právě takovému složení kapely?
Ryšavý: Oslovili jsem dle našeho uvážení ty nejlepší muzikanty, o kterých jsme ve svém okolí věděli. Ti kluci často hrají ve velkých renomovaných kapelách a orchestrech. Jak šel s Muzikály Naruby čas a začali jsme koncertovat víc a víc, tak nám dokonce i někteří muzikanti začali dávat přednost oproti jiným projektům, ve kterých doposud hráli. Toho si strašně moc vážíme, protože to značí, že ten koncept dává smysl a nebaví pouze nás tři zpěváky a diváky, ale i jednotlivce z kapely, což je strašně moc důležité.
Jak vznikají aranže?
Ryšavý: Tím, že pocházíme z různých hudebních sort, v Muzikálech Naruby se to krásně propojuje. Náš pianista například miluje latinu, baskytarista zase zbožňuje Michaela Jacksona a podobně to má každý z nás. Výsledkem je zajímavý mišmaš v tom nejlepším slova smyslu. Můžeme si tak dovolit zahrát a zazpívat písničky z Draculy nebo Kleopatry v moderních aranžích s jistým puncem originality. Zároveň ale dbáme na to, aby posluchač každou písničku okamžitě poznal. Bývaly pokusy je udělat nějak úplně jinak, ale k tomu vždy Pepa Vágner podotýkal, že je to takzvaně „proti hitu“. Nesmí se ztratit kouzlo té dané melodie a záměr původních autorů. Takže jen lehce kořeníme jednotlivými nástroji, ale zachováváme píseň tak, jak byla myšlená a napsaná.
Co může očekávat publikum od zmíněného koncertu v O2 universu?
Vágner: Uvědomujeme si, že jsme si koncertem v Lucerně nasadili docela vysokou laťku. Byl to náš teprve třetí koncert v historii existence Muzikálů Naruby a rovnou před vyprodanou Lucernou. Už tam jsme se snažili nabídnout maximum toho, čeho jsme byli v daný moment schopni. Koncert točila Česká televize a ty reakce diváků jak v sále, tak těch televizních, byly skvělé. I proto jsme se rozjeli do všech koutů republiky a nadále v tom pokračujeme. Chtěli jsme se zkrátka víc přiblížit lidem. To nám dalo spoustu zkušeností a poznatků. S těmi kontinuálně pracujeme a ta show se neustále vyvíjí. Všechny tyhle zkušenosti chceme využít proto, abychom v O2 universu předvedli show, která nebude mít na české muzikálové scéně obdoby. Chystáme řadu speciálních efektů, kouzel a dalších překvapení, které k tak velkému prostoru s tak obrovským potenciálem zkrátka patří.
