Stává se málokdy, aby si návštěvník při zpětném pohledu mohl říci, že žádný z účinkujících nebyl do programu zařazen omylem a shlédnout alespoň část každého bloku stálo za to.
Proto se také těžko vybírají vrcholné okamžiky programu, který se odehrával plynule „na střídačku“ na dvou pódiích. V pátek mezi ně určitě patřilo uvolněné vystoupení jednoho z nejoriginálnějších představitelů současné bluesové scény Otise Taylora.
Ricky Skaggs v čele početné kapely ukázal, že country, resp. bluegrass, lze hrát se šarmem, jistým nadhledem a v instrumentálním podání, které je sice virtuózní, ale neční z něj účelovost a hraní na efekt.
Britský saxofonista Courtney Pine vystoupil s relativně konzervativním programem, vezmeme-li v úvahu, že patřil v 90. letech k těm, kteří prosadili do jazzu elektroniku, nicméně zvláště jeho sólové „souboje“ s houslistou zaslouženě sklízely nadšený aplaus.
Vrcholem pátečního programu bylo historicky první vystoupení neworleanské legendy Dr. Johna v Čechách. Svým fanouškům dal přesně to, co chtěli a očekávali: jeho typické rhythm´n´blues a funky, mírně ležérní projev i tu nezbytnou trošku voodoo čarování v podobě rekvizit na klavíru.
V sobotu potěšil fanoušky tvrdého bluesrocku svým hendrixovským vystoupením Newyorčan Popa Chubby, nostalgiky zase rozvášnil hodně „vzpomínkový“ blok kapely Blood, Sweat And Tears.
Nejnapjatěji se samozřejmě čekalo na Lauryn Hill. I když přišla se zpožděním a chvíli trvalo, než se ona i její početná kapela dostali do varu, v němž mohli dát nadšenému publiku, co bylo třeba, její de facto soulový blok byl nakonec hoden pověsti, která ji předchází.
V hvězdné konkurenci se neztratili ani domácí a slovenští účinkující. Ozdobami programu byl například příjemný pop Jany Kirschner, výtečné blues ZVA 12-28 Bandu, rozjeté rhythm´n´blues David Murphy Bandu, osobitý poprock Lenky Dusilové a další.
