Uspořádání pietní slavnosti v Praze devět dnů po skladatelově úmrtí patří k doloženým, ale dosud málo známým historickým faktům. Mozart zemřel v noci ze 4. na 5. prosince 1791 ve Vídni a jeho ostatky byly 6. prosince přeneseny před křížovou kapli u severní věže chrámu sv. Štěpána.
Poté byly odvezeny na hřbitov sv. Marka a pohřbeny. Nejednalo se o pohřeb chudinský, jak se mnohdy uvádí, ale o pohřeb nejnižší třídy, který stál 8 zlatých a 56 krejcarů. Zvláště ve srovnání s těmito skutečnostmi je pražská smuteční slavnost naprosto unikátní.
Místem pro zádušní mši byl zvolen kostel sv. Mikuláše na Malé Straně, protože zde jako ředitel kůru působil Josef Strobach, ředitel pražského operního orchestru v Nosticově divadle. Provedeno bylo Requiem od českého rodáka Františka Antonína Röslera.
O tuto smuteční slavnost se zasloužili zejména pražští orchestrální hudebníci, kteří za Mozartova řízení zažili v orchestru tehdejší pražské opery premiéry dvou jeho děl – Dona Giovanniho a La clemenza di Tito.
Kočáry stály v zácpě
„Sopránového partu se ujala Mozartova přítelkyně Josefa Dušková. V kostele byl postaven katafalk, kolem kterého drželo čestnou stráž 12 žáků malostranského gymnázia. Půl hodiny pak zněly všechny zvony sv. Mikuláše a přijíždějící šlechtické kočáry se na ‚horní vlašské náměstí‘, jak se tehdy Malostranskému náměstí říkalo, před vstup do kostela ani nemohly vejít,“ upřesňuje muzikoložka Milada Jonášová z Ústavu dějin umění Akademie věd ČR.
Článek v listu Prager Oberpostamtszeitung, který popisuje průběh smuteční slavnosti za W. A. Mozarta 14. prosince 1791.
Čerpá přitom z obsáhlého článku, publikovaného v Prager Oberpostamtszeitung ze dne 17. prosince 1791, který mimo jiné uvádí, že smuteční mši celebroval místní farář Rudolf Fischer.
O podrobnostech události z prosince 1791 hovořil podrobně přední český mozartovský badatel Tomislav Volek na kongresu Aktuální otázky mozartovského výzkumu IV., který se uskutečnil pod záštitou předsedkyně Akademie věd ČR Evy Zažímalové letos v létě.
Stejným tématem se zabýval již v publikaci Mozartovské stopy v českých a moravských archivech z roku 1991. Téma zpracoval už tehdy také jako námět i scénář pro Československou televizi, načež byl dokument pořízen ve formě novodobé filmové reportáže a vysílán pod názvem Pražské requiem za Mozarta.
