Jak vzpomínáte na rok 1996, kdy Nebe je rudý vyšlo?
Když jsem připravovala předchozí album Možnosti tu sou..., vyhledala jsem si Jáchyma Topola a poprosila ho o svolení, jestli bych mohla zpívat vybrané jeho verše. Souhlasil, spřátelili jsme se a když jsem začala pracovat na Nebe je rudý, už ty své básně psal přímo pro mě. Bylo to celé takové osobnější, intimnější. Obklopila jsem se úplně novou kapelou - kluky jsem si našla v Havířově, šlo o členy skupiny Masomlejn a přitáhla jsem si je do Prahy.
Jak se vám s nim hrálo?
Skvěle. Byli neokoukaní, neoposlouchaní a hráli úplně jinak než všichni, které jsem do té doby znala. Týkalo se to hlavně rytmiky, bicích a baskytary. V té době jsme hodně poslouchali bristolskou scénu, trip hop. Kapely jako Massive Attack nebo Portishead, to pro nás bylo něco úplně nového. Toužili jsme po takovém specifickém zvuku, ale nechtěli jsme nikoho kopírovat. Šlo nám o jedinečný tvar. Byli jsme tehdy pořád spolu - pracovali jsme, žili jsme spolu, jezdili na výlety, absolvovali jsme i různé psychedelické zkušenosti. Byli jsme zkrátka hodně propojení, což je na desce podle mého znát.
Hodně také dělají zmíněné verše Jáchyma Topola, že?
Samozřejmě, ty se na výsledku taky hodně podepsaly. Jáchym v té době chystal knížku, kterou chtěl nazvat Nebe je rudý. A já jsem ho přiměla, aby ji pojmenoval jinak, protože jsem tak chtěla pojmenovat tu desku. Jáchym svolil a jeho román nese název Anděl. A ještě je zajímavé, že v roce 1994, kdy vyšlo mé první album Možnosti to sou, vydal Jáchym svůj první román Sestra. Takže jsme propojení i takto.
Bolest i touha, nebe je rudý. Načeva znovu vydává své přelomové album na vinylu |
Důležitou roli ve vyznění alba sehrál producent Jan P. Muchow. Jeho jste si přímo vyhlédla?
Nikdo z nás tehdy neměl moc zkušenosti s elektronikou a Honza Muchow se v té době vrátil z Anglie, kde točil desku s The Ecstasy of St. Theresa, a pro mě to byl ideální adept. Do hudby autorsky nezasahoval, ale výsledný zvuk je jeho práce. V případě písničky Měsíc udělal kompletní aranž a je to za mě nejtypičtější věc alba.
Je v hudbě a zvuku na Nebe je rudý něco, co si sebou nesete do dneška?
Zajímavé, že se na to ptáte – pro mě je typické, že každá moje další deska je jiná než předchozí. Ale moje zatím poslední album Jdem temným dnem je ve znamení toho, že jsem si po dlouhých letech našla stálou kapelu a shodou okolností baskytarista je ten samý, který hrál na Nebe je rudý. Takže když se ptáte na odkaz, mám pocit, jako bych na Jdem temným dnem na Nebe... tak trochu navázala. Hudbu skládáme podobným stylem, trávíme spolu čas, opět klademe důraz na basové linky. I dost fanoušků mi říkalo, že nacházejí mezi těmito deskami určité paralely.
Budete na koncertech k reedici Nebe je rudý písničky hrát ve stejné podobě, v jaké jsou na albu?
Aranže zůstanou stejné, ale jelikož nemáme v sestavě kytaru, klávesista Vojtěch Procházka bude muset zvládnout kytaru i klávesy dohromady. A co můžu posoudit ze zkoušek, daří se mu to. Takže základ zůstane stejný, ty skladby se nijak dramaticky nezmění, ale zároveň se posunuly do roku 2026.
Deska zazní kompletně?
Ano. Zahrajeme celou desku, což je nějakých padesát minut. Možná se naživo některé věci trochu prodlouží, uvidíme. V tomhle jsem hodně otevřená. A pokud by došlo na přídavky, zahrajeme něco ze zmíněné Jdem temným dnem.
