A platí to především o hudbě, která si tak nějak líně plave nad obrazy zpustošené planety a zmařených životů. Je v ní víc naděje než v textech a při méně pozorném poslechu ani nehrozí, že by posluchač nutně musel upadnout do hluboké deprese.
Everything Was Beautiful, and Nothing HurtAutor: Moby |
Velkolepé smyčce, do nichž je zabalená úvodní skladba Mere Anarchy, kontrastují s více provzdušněnou písní The Waste of Suns, pod níž je autorsky podepsána americká písničkářka Mindy Jonesová. Ta je spolu s Julií Mintzovou a Apollo Jane také jedním ze tří hlavních hlasů desky. Dámské vokály dodávají lehce ponurému Mobyho projevu potřebnou jiskřivost podpořenou ještě vynalézavou instrumentací. V případě The Waste of Suns jsou to naléhavé zvonečky, jež se skladbou prolínají od začátku do konce.
V přece jen primárně elektronické nahrávce působí osvěžujícím způsobem také akustické nástroje – od vybrnkávané kytary v The Last of Goodbyes po na klavíru postavených písních jako The Ceremony of Innocence nebo The Middle is Gone a pár dalších. Celá trochu lenošivá nálada desky, z níž přímo dýchá, že už opravdu není kam spěchat, je trochu nebouraná rozjetější skladbou The Sorrow Tree. To však platí skutečně jen v kontextu zbytku nahrávky. Hit nebo nějakou vypalovačku tu však bude posluchač hledat opravdu marně.
Obal desky Everything Was Beautiful, and Nothing Hurt
Ale v zásadě to nevadí, protože Everything Was Beautiful, and Nothing Hurt prostě útočí na jiná zákoutí nervové soustavy. Protože v textech líčících tragický konec světa se odkazuje třeba na dílo irského básníka Williama Butlera Yeatse (název písně Mere Anarchy pochází z jeho básně The Second Coming).
Asi nejexplicitnějším vyjádřením apokalypsy jsou slova písně Welcome to Hard Times. Apollo Jane tu svým nadpozemským hláskem zpívá: „Čekání na konec světa, až se světlo ohne jako hvězdy, čekání na tichý konec, který nám přinese osud, co je tak těžký.“ A nakonec už úplně napřímo i to slovo apokalypsa zazní. Jinak jsou tu samé vzpomínky na časy, kdy „bylo jasné nebe a lesy, kam oko dohlédne“.
Moby si naložil slušnou porci, ale obrazy apokalypsy se zvládá prokousat se ctí, aniž by si musel pomáhat zbytečně drastickými scénami. Melancholická nálada to udělá za něj.
