S Vivaldim přišla na scénu jako první Lenka Filipová, kterou si Miro Žbirka pozval jako jednoho z hostů. Zahrála část jeho koncertu, kde se klasická kytara uplatní jako sólový nástroj, a předvedla, že barokní skladatel byl tak trochu Hendrixem své doby.
Druhý vhled do Vivaldiho tvorby přinesl Jaroslav Svěcený, když v doprovodu Filharmonie Bohuslava Martinů uvedl dva úryvky ze slavného Čtvera ročních období.
Vrcholem večera byla skladba, kterou Svěcený zahrál spolu se Žbirkou. Při zpěvákově lásce k Beatles nepřekvapí, že šlo o legendární Yesterday. Co však diváky dostalo do kolen, byla Svěceného vlastní houslová interpretace písně, kterou opentlil melodickou linku. Klidně mohl dostat prostor i na větší sólový kousek, protože tohle se skutečně poslouchalo skvěle.
Došlo i na další hity Beatles jako Hey Jude nebo All You Need Is Love, kde orchestr opravdu dobře posloužil, ale pohříchu tu chyběly mohutné beatlovské vícehlasy. A na závěr zazněla ještě Lennonova vánoční skladba Happy Xmas (War Is Over), v níž se přidal také Dětský sbor Brno.
Jinak samozřejmě těžištěm koncertu byly Žbirkovy vlastní písně, jejichž úprava pro orchestr vesměs není žádným překvapením od vydání jeho Symphonic Alba.
Večer provázela obvyklá obtíž podobných spojení nesourodých těles v podobě trochu utlumené kapely, kdy případná kytarová sóla nebyla zdaleka tak jiskřivá jako normálně. Ale symfonické provedení Žbirkových hitů přináší zase jiné kvality a otevírá jiné obzory. A za zmínku stojí i zpěvákova skvělá hlasová kondice. To se sice ve Žbirkově případě zdá být takřka automatické, ale po nedávno prodělaném zápalu plic opravdu není.
Po této stránce byl brněnský koncert milý a povznášející zážitek, který končil potleskem ve stoje.
